Detail

Popis

---

Pravotočivá oplétavá dvoudomá bylina s lodyhami až 6m dlouhými, s listy dlanitě 3 -5 laločnými, na okraji pilovitými. Listy mají na bázi řapíku dva blanité palisty.

Prašníková květenství v úžlabí nebo konečná jsou sestavena v latách, pestíková se skládají z krátkých klásků a vytvářejí se z nich vejčité šištice. Jejich šupiny až 2 cm dlouhé jsou pokryté zlatožlutými lupinovitými žlázkami. Pro lékařské a průmyslové účely mají význam jen květenství samičí, pestíková. Šištice chmele rostoucího planě nebo zplaněle jsou pro léčebné i pro pivovarské účely bezcenné. Kvete od července do srpna.

Čeleď:
Cannabaceae (konopovité)

Výskyt:
Chmel je rozšířen po celé Evropě. Planý roste mezi pobřežním křovím. Pěstuje se na chmelnicích v teplejších oblastech.

Sběr a úprava:
Samičí šištice se sbírají krátce před úplným dozráním na konci srpna a začátkem září. Suší se při teplotě 40 stupňů. Rostlina má aromatický pach.

Chmelové látky – lupulin- se získávají proséváním usušených šištic a dalším čištěním. Představují prášek charakteristicky páchnoucí, chuti kořenitě hořké. Čerstvé šištice někdy vyvolávají podráždění kůže u sběračů chmele. Při práci s nimi se často dostavuje ospalost, kterou vyvolává hlavně lupulon.

Účinné látky a působení:
Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami.Hořčiny a silice povzbuzují chuť k jídlu a působí mírně diureticky. Uklidňují nepříjemné stavy při nervové podrážděnosti a vyvolávají spánek. Lékárenskou drogu je nutné po roce vyměnit.

Použití:
Jako sedativum a zmarům. Chmel se používal vnitřně v nálevu při lehké nespavosti, předrážditelnosti, při potížích s prostatou a jako prostředek podporující trávení. Chmel se často kombinoval s kozlíkem lékařským. Chmel má vlastnosti fytoncidní.