Detail

Popis

---

Azalky patří do rodu Rododendron. Původním druhem, ze kterého vznikla převážná většina pokojových azalek je Rododendron simsii. Tento druh pochází z Číny, ale celá skupina se označuje jako „ indické azalky“ na rozdíl od většinou drobnokvětých „ japonských azalek“, vyšlechtěných z R. obtusum. Ty nejsou zahradnicky tak významné, protože je nelze použít pro časné rychlení.Mívají bizarní vzrůst, zachovaly si původnější charakter a jsou odolnější vůči mrazu.

V zimě se nabízejí velkokvěté hybridy indických azalek , které mají nejrůznější barvy od bílé až po fialovou, od miniaturních až po dekorativní rostliny na kmínku.

Azalky patří stejně jako ostatní rododendrony, vřesy a vřesovce, do skupiny vřesovištních rostlin. Mají podobné nároky, nesnášejí vyšší obsah vápníku v půdě. Nejlepším prostředím je pro ně zimní zahrada a chladné místnosti. V létě je můžeme umístit venku.

Čeleď:
vřesovištní

Pěstování:
Azalka potřebuje světlé stanoviště, ale ne přímé slunce. Potřebuje dostatek vzduchu, nesnáší průvan.Přes léto ji umístíme do polostínu, květináč zapustíme do půdy nebo ještě lépe do rašeliny, aby se udržel substrát trvale vlhký.

V září a v říjnu, před prvními mrazíky, ukryjeme rostliny do místnosti s teplotou 10 -15 stupňů. V době, kdy se začnou objevovat poupata, snesou rostliny vyšší teploty, přechodně i 15 -18 stupňů. Čím teplejší bude místnost, ve které azalku máme, tím rychleji nám zahyne.

Azalky potřebují vyrovnanou vlhkost, kterou musíme udržovat po celý rok. Kořenový bal nesmí nikdy zcela vyschnout. Dávky vody podřizujeme teplotě. Je dobré ponořit celý bal do vody jednou týdně tak, aby se úplně nasytil. Trvalé mokro poškozuje kořeny.I v místnosti je vhodné zapustit květináč s rostlinou do větší nádoby, protože tím přinejmenším zvýšíme vlhkost vzduchu.Prospěšné je také časté rosení měkkou vodou, která ale nesmí přijít do květů.

Čím starší je azalka, tím je obvykle krásnější. Musí mít ale dobré pěstební podmínky a jen dočasné umístění v teplé místnosti. Náhlou změnu stanoviště nesnáší. Koncem léta a na podzim můžeme zálivku trochu omezit, poupata tak lépe vyzrají.

Hnojení:
Přihnojujeme slabými roztoky hnojiv zejména v době růstu, od května do konce července. Vřesovištní rostliny jsou citlivé k zasolení substrátu.

Přesazování:
Azalky přesazujeme po odkvětu, jednou za 2 -3 roky. U starších exemplářů stačí jen doplnit substrát. Nejlepší je použít speciální substráty, které mají extrémně nízké pH, kolem 4, nebo běžné substráty smíchané s čistou rašelinou.

Azalku musíme pěstovat v mělkém květináči nebo v hlubší misce.
Zaštipujeme nové výhony, které vyrůstají na jaře až do května, aby rostlina vytvořila kompaktní keřík.

Množení:
Množíme řízkováním, které je ale obtížné i v dobrých podmínkách na množárně.

Choroby, škůdci:
Pokud azalce začnou padat poupata a listy, chyba bude nejspíš v příliš suchém prostředí, trvalém mokru, přehnojení, vysokém obsahu vápníku nebo přílišném teplu.