Detail

Popis

---

Zástupci tohoto rodu rostou v zemi svého původu jako polokeře. Zahradnický význam má především Aphelandra squarrosa s několika odrůdami.

Kompaktní rostliny jsou většinou málo rozvětvené. Mají atraktivní žluté květenství a listy s krásnou kresbou. Květenství vykvétají na vrcholech výhonů. Mezi krycími listeny vykvétají vlastní, méně nápadné, trubkovité květy. Mají stejnou žlutooranžovou barvou, ale nejsou tak trvanlivé jako listeny. Rostliny kvetou na jaře po dobu 4 až 8 týdnů.

A. sinclariana se začíná prodávat v zahradnictvích, ale zatím jen zřídka. Má světle zelené, měkké listy bez kresby a roste více keřovitě. Rozvětvené je i květenství. Mezi červenými krycími listeny vykvétají lososově zbarvené květy. Květní klasy jsou velmi trvanlivé, podobně jako u A. squarrosa. Ještě vzácněji se objevuje v obchodech A. liboniana s červenými klasy a žlutými květy. Její listy zdobí středový pruh.

Další druhy afelander jsou k vidění obvykle jen v botanických zahradách. Rostliny se obvykle nedožijí vysokého věku. Zakoupené rostliny jsou ošetřené růstovými látkami a porostou zpočátku kompaktně.

Původ:
Rostliny tohoto druhu pocházejí z tropických oblastí Ameriky.

Pěstování:
Afelandra vyžaduje světlé a teplé stanoviště bez přímého slunce. Pěstujeme ji při pokojové a vyšší teplotě, nejlépe v uzavřeném květinové okně.
A. squarrosa založí květy pouze v chladném prostředí s teplotou asi 10 stupňů. Musí být umístěna na světlém místě po dobu asi 8 týdnů.

Udržujeme stejnoměrnou vlhkost substrátu a vysokou vlhkost vzduchu, často rosíme. Zaléváme měkkou odraženou vodou, v období klidu jen málo.
Důležité jsou vyrovnané, poměrně vysoké teploty a vysoká vlhkost vzduchu, s výjimkou období klidu v zimě.

Hnojení:
Přihnojujeme od jara do podzimu jednou za 7 – 14 dní.

Přesazování:
Při dalším pěstování se rostliny v následujícím jaře seříznou a přesadí do silně humózního a propustného substrátu s pH 5 -6.

Množení:
Množíme semeny a vrcholovými řízky na jaře v teplé množárně. Po zakořenění je zaštípněme.

Choroby, škůdci:
Při trvalém mokru nebo vyschnutí kořenového balu může dojít k opadu listů. Suchý vzduch podporuje množení škůdců.