Detail

Popis

---

Trnky, střechy a švestkovišně jsou stromy nebo keře vysoké do 9m, opadavé, samosprašné. Plody jsou velké do 2,5cm, vejčité, s jedinou peckou, červené až černé, bohaté na vitamin C.

Planě rostoucí druhy rodu Prunus, blízké příbuzné domácích švestek a třešní, se mohou stát jejich otužilejšími náhradníky pro pěstování v nádobách. I přírodních zahradách.

Trnka obecná (Prunus spinosa) je středně velký, bohatě větvený a hustě otrněný keř s černavou kůrou. Černomodré plody svým ojíněním připomínají malé švestky. Mají tuhou, zelenou, šťavnatou dužinu, která je pro přímé používaní příliš trpká.

Střecha obecná (Prunus padus) je menší strom s bílými vonnými květy, které se objevují na konci jara.

Prunus padus ´Plena´ kvete dvakrát do roka, květy voní po mandlích. Listy a kůra jsou také aromatické a obsahují prudce jedovatý kyanovodík.

Prunus maritima – švestkovišeň je drobný hustý keř se záplavou bílých květů a červených nebo nachových šťavnatých plodů o průměru až 2,5cm. Mohou se jíst syrové, lepší jsou ale zavařené.

Prunus Virginiina – střecha virginská je vysoký keř s lesklými zelenými plody zbarvenými různými odstíny červené až po purpurově černou.

Další plodinou je střamchaPrunus mericana, jejíž plody byly oblíbenou potravou Indiánů. Hodí se k požívání za syrova, k dušení i zavařování. Vyhovuje jí spíše kontinentální podnebí.
Prunus simonii má velké, atraktivní vonné květy červené a žluté barvy.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Původní vlastí trnky je Evropa, severní Afrika a Asie. Nálezy pecek na místech pravěkého osídlení dokládají, že trnka je součástí lidského jídelníčku již odedávna. Pravděpodobně patří mezi předky slívy a něco z ní koluje i u švestek.

Střecha pochází z Evropy a Asie. Rozšířená je na severu Anglie. Botanik Gepard v 16. století tvrdil, že roste skoro v každém živém plotě. Mnoho ozdobných druhů rodu Prunus se k nám dostalo v 18. a 19. století. Prunus maritima přivezl v roce 1800 Farrer.

Pěstování:
Trnky i střechy jsou velmi otužilé a hodí se pro výsadbu větrolamů. Vyhledávají otevřená stanoviště a dobře snášejí i poměrně chudé půdy, např. křídlové.

Prunus maritima roste na mořských pobřeží a vyhovuje jí slaný vítr a písčitá půda. Vyžaduje vyšší nastýlku a na písčitých půdách, které nezadržují vodu, také vydatnou zálivku.Většinou jsou tyto rostliny dostatečně odolné a ne tak vzhledné, aby zabíraly místo ve skleníku. Prunus americana může v květináči přinést vyšší rodu, pokud ji necháme přezimovat venku a od léta do podzimu přestěhujeme dovnitř.

Doporučují se jen minimální zásahy, které je nejvhodnější provézt v létě, abychom se vyhnuli houbové chorobě, zvané „stříbřitost listů“. Trnky se vysazují do živých plotů pod pětačtyřicetistupňovým úhlem ve dvou nebo třech řadách, vychýlených střídavě do opačných stran. Většinu druhů můžeme tvarovat jako malé stromky, pouze Prunus maritima zachovává keřovitou formu.

Všechny druhy tohoto rodu jsou v květu krásné, v malých moderních zahrádkách však zaberou příliš mnoho cenného prostoru. Užitečné jsou v přírodních zahradách.

Hnojení:
Na jaře postřikujeme stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Použití:
Trnky většinou slouží k výrobě likérů, především typu ginu. Používají se i k dobarvování portského vína. Po celé Evropě se kvasí a destilují vína a lihoviny.

Ve Francii se nezralé trnky nakládají jako olivy. Může se z nich také vyrábět šťáva, sirup nebo marmeláda. Plody střechy se většinou užívají ke stejným účelům, nejsou ale tak kvalitní.
Podobné je také využití amerických druhů, čínská střecha zůstává kupodivu nedotčena.

Trnky jsou vhodné pro výsadbu živých plotů. Jejich listy kdysi sloužily jako náhražka čaje. Také střechy se hodí pro živý plot. Jejich tvrdé dřevo se užívá v řezbářství a je velmi vhodné k výrobě pažeb pušek. Kůra bývala léčebným prostředkem.

Množení:
Semenáčky obvykle zachovají rodičovské vlastnosti. Vyšlechtěné ozdobné odrůdy se v létě očkují a na jaře roubují. Řízkování se nepoužívá.

Choroby, škůdci:
Plané druhy napadá jen minimum škůdců a chorob.