Detail

Popis

---

Šípky jsou popínavé keře, obvykle samosprašné, vysoké až 9m. délka jejich života je krátká až střední. Plody jsou velké až 2,5cm, vejčité, červené, žluté nebo nachově černé, jsou bohaté na vitamin C.

Šípková růže obsahuje takové množství vitaminu C, že se za druhé světové války sbíraly šípky ve velkém množství k výrobě sirupu pro těhotné ženy a nemluvňata.

Stonky růží bývají obvykle ostnité, i když existují výjimky, jako např. nádherná ´Zéphirine Drouhin´. Opadavé listy jsou lesklé až matné, květy mohou mít jakoukoli barvu, kromě modré a černé.

Žlázky na listech růže vinné voní po jablkách. Šípky a květy se konzumují v ,mnoha zemích celého světa.

Růže šípková (Rosa canina) a růže vinná (Rosa rubiginosa) mají plody. Které se už odpradávna používaly jako lidový pokrm, dnes jsou ale přehlížené. Omáčka, kterou vařili na balmoralském zámku ze sladkých šípků a citrónové šťávy, byla dost dobrá i pro samotnou královnu Viktorii.

Růže se nepěstují pro své plody, ale pro květy, a tak většina kultivarů má jen málo šípků. Nevelkými šlechtitelskými zásahy můžeme získat během několika málo generací šípky velikosti menšího jablka.
Nejobvyklejšími druhy, poskytujícími šípky jsou růže šípková a růže vinná. Nejvíce ceněna je ale růže svraskatá ( Rosa rugosa), která má větší šípky.

Růže Moyesova (Rosa moyesii) plodí velké šípky lahvovitého tvaru a Rosa omeiensis má hruškovité, časně dozrávající plody žluté nebo karmínové barvy.
Dalším druhem je růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia), která roste především v přímořských oblastech, ve vnitrozemí naopak v teplejších a sušších regionech. Má velmi sladké, nachově černé šípky.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Růže šípková, růže vinná a růže bedrníkolistá pocházejí z Evropy.

Pěstování:
Většina růží je přizpůsobivá. Dávají ale přednost těžkým půdám s vysokým obsahem organických látek, dostatečně vlhkým, ale ne podmáčeným a vyžadují rovněž nastýlku pro ochranu kořenů před mrazem.

Ve skleníku se daří pouze náročnějším druhům, jako je např. Rosa banksiae. otužilé druhy zde zbytečně zchoulostiví a podléhají škůdcům. Vyžadují dostatek vláhy ke kořenům, dobré větrání a zástin pře úpalem.

Pro většinu růží obecně platí: pěstovat v dostatečných rozestupech, prořezávat co nejméně a spíše ponechat růstu volný průběh. Vysoké keře hybridních růží sestříháme každoročně koncem zimy zahradnickými nůžkami o třetinu až polovinu.

Vhodným podrostem je česnek a pažitka, které chrání růže před černou skvrnitostí a škůdci. Užitečnými sousedy jsou petržel, vlčí bob, rezeda a levandule. Limnanthes douglasii vytváří pod růžemi hustý podrost.

Růže jsou typickým zahradními rostlinami. Pro jakoukoli zahradu se hodí alespoň jedna růže, která se může stát její ozdobou. Květy jsou významné pro hmyz a šípky jsou v zimě možným zdrojem potravy pro ptáky i hlodavce.

Hnojení:
Často postřikujeme stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Použití:
Syrové šípky je možné jíst teprve až dokonale dozrají na keři, většinou se ale před konzumací upravují. Ochlupené nažky musíme odstranit.

Ze šípků se připravují marmelády, zavařeniny a výtečný sirup. Korunní lístky slouží ke zdobení, zavařují se do cukru nebo sirupu, v podobě růžové vody se užívají jako přísada, vyrábí se z nich med, ocet a zavařenina, drtí se na prášek do cukrové a jsou vhodným doplňkem do salátů.
Z listů růže šípkové se vaříval čaj, ale spíše při nedostatku opravdového čaje.

Mohutné růže, jako Rosa rubiginosa, Rosa pimpinellifolia nebo kultivar ´The Queen Elizabeth´ jsou vhodné pro živý plot, neprostupný pro zvířata i lidi. Růžové plátky se suší jako tzv. potpourri a užívají se také k přípravě cukrářských výrobků, léků a parfémů. Nažky a vnitřní prostory šípků jsou vystlány ostrými chloupky.

Množení:
Všechny druhy můžeme pěstovat ze semen. Řadu kultivarů a většinu druhů lze spolehlivě množit řízky, nařezanými počátkem podzimu.

Choroby, škůdci:
Růže mohou být napadány celou řadou běžných chorob, ale za normálních podmínek představují jediné vážné nebezpečí mšice. Odstraňujeme je proudem vody a slabým mýdlovým roztokem.