Detail

Popis

---

Japonský ostružiník je popínavý, opadavý, samosprašný keř. Délka jeho života je střední až dlouhá. Plody jsou proměnlivé, obsahují vitamin C.

Japonský ostružiník je nejlepším druhem početné slupiny malin a ostružin. Tato rostlina je velmi ozdobná, připomíná silný ostružiník pokrytý množstvím drobných ostnů a štětin. Oproti ostružiníkům nejsou výhony tak pichlavé a lze s nimi ručně manipulovat a sbírat plody. Ty jsou menší než ostružiny, mají oranžovou až třešňovou barvu a jsou velice chutné.

Japonský ostružiník není hybridem, ale samostatným druhem. Semenáče si udržují rodičovské vlastnosti, takže se může stát, že rostliny z několika semen, zavlečené ptáky, zaplaví celou zahradu.
V roce 1894 získal tento ostružiník od Královské zahradnické společnosti v Anglii osvědčení první třídy. Během následujícího století ale nedosáhl velké obliby.

Ostružiník japonský nemá, stejně jako dále uváděné druhy, žádné kultivary. V rámci druhů existuje jistá proměnlivost v barvě listů a plodů, kterou by bylo možno podchytit dalším záměrným šlechtěním.
Rubus leucodermis má trnité namodralé výhony se světle zelenými listy, které jsou na spodní straně bílé. Tvoří keře střední velikosti, květy jsou malé a bílé, sladké plody temně fialové barvy mají matný povlak.

V severozápadní Americe se planě vyskytuje i forma se žlutými a červenými plody.
Rubus parviflorus má velké, vonné, bílé květy na silných beztrnných výhonech a velké, lesklé, červené plody s nevýraznou chutí.

Australský Rubus parviflorus má malé, růžové, velmi chutné plody.
Americký ostružiník Rubus spectabilis má vzpřímené výhony, červeno – kaštanové květy a kyselé, oranžovo-žluté plody. Indiáni jedli jeho mladé výhony uvařené.

Rubus arcticus má plody jantarové barvy, mají chuť ananasu. Velmi neobvyklým druhem je ostružiník skalní (Rubus saxatilis), který je veliký jako jahodník a je také podobně využíván. V Rusku se z jeho plodů destilují kořalky.

Čeleď:
Rosaceae

Pěstování
i když jsou nenáročné a rostou téměř všude, největší plody získáme z výhonů pěstovaných v bohatých vlhkých půdách, obohacených kompostem a listovkou. Rostou v polostínu i na přímém slunci a jsou samosprašné. Nejlépe porostou na drátěném plotě, nebo naveden dráty na zeď. Podobně jako evropské ostružiny, vyžadují spon nejméně 3 -4m a konstrukci vysokou nejméně 2m. Jako většina ovocných keřů, roste nejlépe tato ostružina v kypré, čisté půdě, plodí ale tehdy, když je půda zcela zatravněna.

Pěstování venku je tak snadné, že je vcelku zbytečné umísťovat ho do skleníku, s výjimkou případů, kdy chceme prodloužit vegetační sezónu.

Pěstování v kořenáčích zkracuje délku života a velmi zmenšuje produkci, ale může mít význam pro dosažení úrody o pro okrasné použití.

Listy japonské ostružiny jsou nápadně jasně zelené s rudohnědými štětinatými stopkami, jasně oranžově- růžovými plody a hvězdicovitými kalichy, které po nich zbývají. Jsou vysoce dekorativní – z ovocných plodin se nejvíce hodí jako barevná kontrast k bílým zdem nebo kolem tyčí. Jejich ekologický význam je stejně velký jako u jiných forem této skupiny.
Vhodnými doprovodnými rostlinami jsou vratič, česnek a měsíčky.

Hnojení:
Na jaře postřikujeme rostliny stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
Japonské ostružiny patří k nejlahodnějším ze všech plodů. Nejlepší je konzumovat je čerstvé, i kdy nějakou chvíli v ledničce vydrží.

Použití:
Tyto ostružiny jsou velmi hodnotné jako ozdoba sladkých a pikantních mís a k přímé konzumaci. Část úrody můžeme zmrazit a přidávat do míchaných ovocných kompotů. Zavařenina se z japonských ostružin nepřipravuje, zato poskytují hustý sirup, který je ideálním doplňkem zmrzliny.
Svými hustými větvemi a pichlavými ostny tvoří nepropustné hranice.

Množení:
Jsou to přirozené druhy a rostou dobře i ze semen. Koncové výhony můžeme hřížit koncem léta a začátkem podzimu. Každý podzim staré větve odstraníme a vyvazujeme nové. Při dobré péči se rostlina dožívá dlouhého věku. Infekce je třeba ihned odstraňovat.

Choroby, škůdci:
Pozornost musíme věnovat dusícím a popínavým bylinám, jako jsou kopřivy nebo svlačce. S výjimkou ptáků nemá větších škůdců.