Foto: Ostružiník
Detail
Kategorie Popínavé rostliny
Výška rostliny do 6 m
Barvy rostliny bílá, narůžovělá
Barvy listů zelená
Tvary listů velmi variabilní
Typy listů listnaté, opadavé
Měsíce plodů Září, Říjen, Listopad
Měsíce kvetení Červenec, Srpen
Požadavky rostliny slunce, polostín, vlhko, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy
Použití rostliny volně rostoucí živý plot, skupinové výsadby, popínavá rostlina, v potravinářství
Použitelné části rostliny plod
Popis

Ostružiník je popínavý keř, samosprašný, opadavý. Plody jsou velké až 2cm, černé, peckovité, s vysokým obsahem vitaminu C.

Pro ostružiník jsou typické jeho dlouhé výhony s množstvím trnů. Při sběru ostružin oceníme velmi různou chuť plodů, která se liší keř od keře. V přírodě roste mnoho druhů i kříženců. Často byly kříženy záměrně, ale i nechtěně mezi sebou, a nakonec i se zplanělými zahradními odrůdami.

V některých odlehlých oblastech představují jednotlivé linie tvary značně odlišné, které mohly být v minulosti měněny podle podvědomých lidských potřeb. V oblastech lidského osídlení, kde se ostružiny sbírají, se jedná téměř vždy o hybridy, které se navzájem velmi odlišují. Obrovskou rozmanitost vidíme při pohledu na květy a plody.

Naše plané ostružiníky bývaly často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus. Mají lichozpeřené listy, tenké, rudé nebo zelené stonky, bílé nebo světle růžové květy a malé tvrdé plody. Známým a kvalitním druhem ostružiníku je také ostružiník jilmolistý (Rubus ulmifolius), který má silné tmavé výhony a pětičetné listy, které jsou na rubové straně výrazně světlé. Tento druh není samosprašný. Jeho vyšlechtěná forma se pěstuje pro ozdobné růžové květy.

Dalším zajímavým druhem je ostružiník sivý – ježiník (Rubus caesius) s trojčetnými listy na dlouhých, tenkých a plazivých výhonech, podobných liánám, které tvoří husté koberce. Plody jsou menší než u jiných druhů ostružiníku, obsahují méně peckoviček a jejich sběr je obtížnější. Plody dozrávají dříve, na začátku léta, nejsou lesklé jako jiné ostružiny, ale mají bělavý matný povlak jako např. švestky.

Odrůda ´Bedford Giant´ je raná a má výraznou chuť. Má Elami dlouhé výhony, které nejsou tak křehké a silné jako u jiné odrůdy ´Himalayan Giant´, která má ale bohatší úrodu a výborné plody. Její výhony mohou být dlouhé až 6m a u země tlusté. Není to odrůda pro pěstitele, který nechce prořezávat.

´John Innes´ je odrůda pozdní a není tak mohutná. Z beztrnných odrůd se nejvíce osvědčila odrůda ´Oregon Cutleaf ´ , která je velmi oblíbená a má vynikající chuť.
´Merton Thornless´ je méně produktivní a má sklon ke tvorbě množství vedlejších krátkých výhonů.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Ostružiny, jejichž pozůstatky byly nalezeny v nejstarších sídlištích obyvatel Evropy, jsou významnou podzimní plodinou už od pradávna. Ve starém Řecku byly známy spíše pro léčivý účinek svých listů, než pro své plody.

Ostružiník se usadil v lesích, křovinách, v mokřinách a na pláních už dávno před námi. V přírodě bylo vždy takové množství plodů, že se ostružiny v zahradách nikdy nepěstovaly ve větší míře. I na trhu se prodávaly pouze plody načesané v přírodě. Šlechtit se začaly až poměrně nedávno, k prvním odrůdám patří např. ´Bedford Giant´ a ´John Innes´.

Pěstitelů se podařilo vyšlechtit odrůdy beztrnné a velkoplodé, které ale nemají tak výraznou chuť. Proto také dávají někteří přednost sběru plodů v lesích před šlechtěnými odrůdami.

Mnohem zajímavější bylo křížení ostružiníku s jinými druhy rodu Rubus. Severoamerické ostružiny, pocházející z druhu Rubus alleghaniensis, dovezené do Evropy, jsou menšího vzrůstu, mají větší plody a jsou choulostivější než evropské druhy. Jiným iportovaným ostružiníkům se zde daří lépe.

´Himalayan Giant´ je odrůda mohutného vzrůstu, která se v Evropě rozšířila na úkor místních druhů.

´Cutleaf Blackberry´ je odrůda ostružiníku drápatého (Rubus laciniatus), pochází z Anglie. Má větší plody, je stálezelená . Byla objevena v roce 1770 v Surrey.

Pěstování:
Všechny ostružiny vyžadují výživnou, vlhkou půdu. Rodí i v polostínu, ale slunných místech mají sladší plody. Jejich růst je třeba korigovat, pokud to neuděláme, obsadí brzy celou zahradu. Každý výhon se sklání k zemi, kde ze svého vrcholu zakořeňuje a vytváří tak nové keře.

I když jsou ostružiny výborné, nehodí se díky své velikosti a bujnému růstu do moderních malých zahrádek.

Úrodu zvyšuje dostatečné přihrnování kompostem a nastýlání. Prostor pod ostružiníky je vhodné zatravnit a ponechat na nich, aby se sami vypořádaly s plevelem, ale i se všemi ostatními rostlinami s výjimkou vzrostlých stromů.

Ostružiny jsou natolik odolné, že jejich pěstování ve skleníku by bylo nesmyslné. Stísněné podmínky, které nabízí pěstování v nádobách, ostružinám nevyhovují a vzhledem ke svým trnům se takto ani nepěstují. Ale i pro beztrnné odrůdy by se vzhledem k vzrůstu, těžko našla nějaká nádoba.

Plodící odrůdy jsou v době květu, počátkem léta, nádherné. Existuje také mnoho dekorativních odrůd a druhů, většinou jsou ale příliš mohutné pro malé okrasné zahrádky.

Ostružiník plodí na výhonech starších jeden rok, které sami neodumírají jako u malin. Pro prevenci proti onemocněním a k zajištění bohaté úrody je nutné likvidovat starší výhony a podporovat vytváření nových. Výhony ostružiníku jsou mnohem delší a silnější než u maliníku, a proto vyžadují pevnou oporu. Mladé výhony přivazujeme k opoře v průběhu léta. Pokud nechceme, aby se výhony rozrůstaly a zakořeňovaly, seřízneme je koncem léta.

Ostružiníku vyhovuje společné pěstování s kopřivou a mochnou husí. Sám je vhodným společníkem hroznového vína, které v jeho blízkosti lépe plodí.

Sklizeň:
Plody se sbírají ve stavu plné zralosti od pozdního léta až do prvních mrazů. Červené a nezralé plody jsou nepoužitelné, během zrání postupně tmavnou a měknou.

Na výhonech odrůdy ´Bedford Giant´ dozrává jeden plod v každém trsu vždy dříve než ostatní. Ostružiny nejsou tak měkké jako maliny, proto vydrží déle čerstvé a vydrží transport.. Nejchutnější jsou ale čerstvé nebo mražené.

Použití:
Syrové plody jsou často velmi kyselé, ale po tepelné úpravě získají výbornou chuť a jsou stravitelnější. Vyrábí se z nich čerstvé džemy, ale protože mají spoustu semínek, častěji se z nich připravují rosoly.

Do ostružinových pokrmů se často přidávají jablka pro lepší konzistenci i chuť.
Z ostružin se také připravuje víno, nebo se přidávají pro dodání barvy a chuti, do vín z jiného ovoce a hroznů, např. u vína Red Muscat z Toulánu.

Křoví ostružiníku chrání před většími zvířaty a jinými nezvanými návštěvníky zahrady.Odrůda ´Himalayan Giant´ je natolik mohutná, že zastaví téměř vše.
Ořezané výhony dobře hoří a jsou poměrně výhřevné.

Množení:
Semenáčky se uchytí kdekoli, nezachovávají ale rodičovské vlastnosti. Zahřížené výhony ihned zakoření a koncem léta nebo začátkem podzimu se nová rostlina vytvoří během několika týdnů.
Pokud chceme množit, pohřížíme výhony do nádob s kompostem, pokud ne, výhony odstřihneme.

Choroby, škůdci:
Ostružiník je velmi odolný a nejsou s ním téměř žádné problémy. Ani ptactvo mu nezpůsobí velké potíže. Ptáci totiž nestihnou likvidovat plody tak rychle, jak dozrávají. Díky své hustotě a silnému vzrůstu jsou ostružiníky odolné proti plevelu.
Nové fotografie rostlin