Detail

Popis

---

Ořechovec pekanový je strom vysoký 30m, opadavý, částečně samosprašný. Plody jsou velké až 5cm, ořechy s tvrdou skořápkou a se zelenou slupkou, jsou bohaté na vitamin B1 a B2 a na olej.
Tento strom je mohutný, rachle rostoucí, s lichozpeřenými listy, prašníkovými květy v jehnědách s nenápadnými pestíkovými květy, ze kterých se vytvářejí válcovité, okrouhlé a zahrocené plody. Pod jejich kožovitou slupkou se skrývá červenavá hladká skořápka se semenem, připomínajícím vlašský ořech.

Ořechovec vejčitý (Carya ovata) se podobá pekanu, strom i plody ale dosahují menších rozměrů. Kůra se odlupuje v plátech, listy jsou vonné, zatímco pekan má našedlé, pryskyřičné listy.
Hikory je vlhkomilnější než pekan.

Ořechovec pekanový (Carya illinoinensis) rodí tzv. pekanové neboli puma ořechy, které se podobají vlašským ořechům, jsou ale válcovitější a jejich načervenalá skořápka není zvrásněná, ale hladká. Stromy dorůstají výšky až 20m a nejsou proto pro většinu moderních zahrad příliš vhodné. Americký šlechtitel L. Burbank získal nové odrůdy pekanů s velmi tenkou skořápkou, které ale nesáhly uplatnění.

Další druhy ořechovců se podobají pekanu, jejich plody jsou však víc zploštělé. Dosahují proti pekanu asi poloviční výšky, i tak jsou ovšem poměrně velkými stromy.

Nejrozšířenějším a také nejútočnějšími druhy jsou ořechovec vejčitý (Carya ovata), ořechovec dřípatý (Carya laciniosa) a ořechovec plstnatý (Carya tomentosa), který má dobrá jádra, ale velmi silnou skořápku.

Dalšími druhy jsou ořechovec hořký (Carya cordiformis) a ořechovec lysý (Carya glabra), kterému se říká prasečí ořech a oba se hodí pouze jako potrava pro prasata, nebo v nouzi pro hladovějící děti.

Ořechovec dřípatý pokládali američtí Indiáni za nejchutnější. K tržním účelům se ale většinou nepěstuje. Příležitostně se konzumují plody řady dalších druhů.

Čeleď:
Juglandaceae

Původ:
Domovem ořechovců je Severní Amerika, kde jejich plody konzumovali domorodí obyvatelé. Nyní se pěstuje v Austrálii, spíše ovšem pro kvalitní dřevo, protože mimo svou oblast špatně plodí.

Pěstování:
Pekan vyžaduje horké a sušší, spíše subtropické podnebí, ostatním ořechovcům vyhovují teplejší a vlhčí podmínky a mohou se tedy pěstovat na příhodných místech v řadě oblastí.

Z praktických důvodů je těžko možné držet tyto obrovské stromy pod střechou. Pěstování v nádobách se jim nelíbí a odmítají zde plodit, je možné je ale s úspěchem pěstovat jako bonsaje.
Doporučuje se co nejméně prořezávání a tvarování. Velké druhy vyžadují po několik prvních let přivázání ke kůlu, protože se ujímají pomalu.

Ve vhodných podmínkách jsou to velké, atraktivní stromy, na podzim krásně žluté. V přírodě nemají mimo přirozené porosty větší význam.

Hnojení:
Stromy postřikujeme stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
Zralé plody setřeseme, odstraníme případné části slupky a sušíme. Nevydrží tak dlouho, jako vlašské ořechy, na chladném a suchém místě je ale můžeme skladovat asi rok. Vyloupané pekany pro tržní účely, skladované při teplotě -15 stupňů, vydrží až dva roky.

Použití:
Pekany chutnají asi jako jemné sladké vlašské ořechy. Konzumují se syrové, nebo se přidávají do pikantních a sladkých jídel, zejména do dortů a zmrzliny.

Legendárním zákuskem je pekanový páj. Další ořechovce se používají podobně a kromě toho se z nich lisuje ořechový olej.

Ořechovce se pěstují pro tuhé a pružné dřevo, které se také používá k uzení. Z kůry se získává žluté barvivo.

Množení:
Ořechovce můžeme pěstovat ze semen, která necháme vyklíčit v květináči a co nejdříve umístíme na definitivní stanoviště, protože špatně snášejí přesazování. Zakořeňují pomalu, ale poté rychle roste. Výběrové odrůdy se očkují nebo roubují na podnože ze semenáčků.

Choroby, škůdci:
V evropských podmínkách napadá ořechovce jen velmi málo chorob a škůdců. V některých oblastech trpí rážovkou ruměnnou, které lze předejít prořezáváním. V Americe trpí pekany řadou chorob a škůdců. Vlivy jiných rostlin nejsou známy.