Detail
Kategorie |
Ovoce |
Výška rostliny |
do 6 m
|
Barvy rostliny |
bílá
|
Tvary rostliny |
chocholík
|
Barvy listů |
zelená
|
Tvary listů |
celokrajné
|
Typy listů |
listnaté, opadavé
|
Měsíce plodů |
Květen, Červen, Červenec
|
Měsíce kvetení |
Březen, Duben
|
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, sucho, lehké půdy, propustné půdy, náročné
|
Použití rostliny |
solitéra, skupinové výsadby, v potravinářství
|
Použitelné části rostliny |
plod
|
Popis
Meruňka je strom vysoký až 6m, opadavý, otužilý, samosprašný.plody jsou velké 3x5cm, žluté až oranžové, bohaté na vitamin A a draslík.
Tento nevelký strom vykvétá brzy z jara ještě před olistěním. Květy jsou bílé, někdy se objevují i na letorostech, tónovaných do červena nebo dohněda. Listy se podobají spíše švestkovým než třešňovým nebo broskvoňovým, také plody jsou odlišné, mají kulatější pecku a také výraznou chuť.
Jedním z nejchutnějších kultivarů je
´Moorpark´, ve skutečnosti hybridem slívy a meruňky.
Nejčastěji pěstovaným kultivarem je
´New Large Early´, později dozrávají
´Alfred´ a
´ Farmingdale´, který je odolnější vůči mrtvici meruněk.
Osvědčenou odrůdou je
´Moorpark´, který dozrává později.
Odrůdu
´Hemskerke´ můžeme v chladnějších oblastech pěstovat u zdi, je to raná odrůda.
Dalšími běžnými kultivary jsou :
´Bredská´, ´Goldcot´, ´Blenheim´, ´Tross Orange´.
Z pecek sušených plodů, které se občas prodávají v obchodech, si můžeme vypěstovat indickou meruňku
´Hunza´. Tento velký keř má spíše ozdobný, než plodonosný význam. Japonská meruňka
´Prumus mume´ má vonné květy a trpké plody, které se většinou konzumují solené a naložené.
Čeleď:Rosaceae
Původ:Meruňky pocházejí z Číny nebo ze Sibiře, nikoli z Arménie, kde se s nimi poprvé setkal Alexandr Veliký. Velkou oblibu získaly u Římanů, kterým se ale nikdy nepodařilo vysadit je v Evropě. Zřejmě nejstarší vyšlechtěnou odrůdou je
´Bredase´, která se svým vzhledem velmi blíží popisu meruněk starých Římanů.
Pěstování:Meruňky vyžadují, podobně jako většina peckovin, chladnou zimu, která jim umožní odpočinek, a teplé léto k dozrání plodů. Samotné stromy jsou otužilé, květy se ale objevují tak brzo, že je může poškodit mráz.
Půda by neměla být příliš těžká ani vlhká. V chladnějších oblastech spolehlivě rodí pouze u vyhřáté zdi.
Pod sklem rodí meruňky spolehlivěji, pokud jim v období klidu dopřejeme chlad, celoroční pěstování ve vytápěném skleníku není vhodné. Výhodnější jsou velké nádoby, ve kterých můžeme rostliny ponechat venku a přenést je do vnitřních prostor pouze v době květu, poté je přestěhujeme opět ven.
Nejjednodušší je ponechat meruňkám stromovitý tvar a v případě potřeby odřezávat pouze odumřelé a nemocné větve. Části stromu napadené mrtvicí je třeba zcela odstranit. Meruňkové dřevo je křehké, je proto nutné zabránit oporami nebo řezem nadměrnému přetížení větví.
Na zdi a stěny budov můžeme plodný obrost vyvazovat do tvaru vějíře. Výchovný řez a odstraňování větví napadených mrtvicí provádíme koncem zimy, letní řez brzdí růst.
Mimo květ nejsou meruňky příliš nápadné. Ozdobné kultivary, např.
´Hunza´, jsou sice krásné, ale málo plodí. Časné květy jsou důležitou potravou pro hmyz.
V blízkosti meruněk nepěstujeme rajčata, brambory ani oves. Příznivě působí česnek a pažitka.
Hnojení:Jednou měsíčně postřikujeme stimulátorem Bio- Algeen S-90.
Sklizeň:Meruňky sklízíme co nejpozději, nenecháme je ale opadat. Předčasně sklizené plody určené k zásilkám už nikdy nedosáhnou plné zralosti a chuti. Lepší je sníst je hned, nebo je zavařit či zmrazit.
Použití:z meruněk se vyrábí výborná džem, mohou se zavařovat v brandy nebo sirupu. Jádra jsou na rozdíl od většiny ostatních druhů rodu Prumus jedlá a sladká a mohou se užívat k výrobě pečiva.
Dřevo meruněk je křehké, hodí se jen na podpal.
Množení:Meruňky se štěpují na vhodné podnože. Podnožím ze semenáčů broskvoní a meruněk se daří lépe v lehčích a sušších půdách. Úspěšně plodící stromy můžeme vypěstovat i z pecek.
Choroby, škůdci:Meruňky škůdci příliš netrápí. Mravenci na ně mohou zavléct červce, občas se objevují i housenky nebo mšice.
Meruňky trpí mrtvicí, která působí odumíraní větví, a klejotokem, při kterém vytéká míza z větví, nebo z kmene. Obě tyto choroby jsou příznakem špatného stavu stromu, musíme tedy dodržovat tyto podmínky: méně plevele, více kompostu a nastýlky, více vláhy a vzduchu ke kořenům, postřik stimulátorem a řez.