Detail

Popis

---

Hloh azarol (Crataegus aarolus) je strom nebo keř, opadavý, samosprašný, vysoký do 8m. délka jeho života je dlouhá. Plody jsou velké do 2,5cm, kulovité, obvykle oranžové, bohaté na vitamin C a komplex vitaminu B. Tento hloh je chutnější příbuzný našich známých hlohů.

V některých středoevropských zemích se pěstuje pro své plody velikosti třešně. Většinou bývají žluté nebo oranžové, někdy ale také červené nebo bílé. Jsou větší než hložinky a mají blátivou dužinu s chutí jablek, která obsahuje dvě až tři semena.

Tento hloh je menší, rozložitý stromek nebo větší keř, tvarem typický hloh. Má květenství velkých, bílých květů, které jsou bez vůně typické pro ostatní příbuzné druhy.

Téměř ve všech částech světa nalezneme různé druhy hlohů a řada z nich rodí podobné, drobné, jedlé plody, připomínající jablíčka.

Ze všech druhů hlohů je azarol nejproduktivnější. Pěstuje se ve velkém k výrobě aromatických likérů. Ke konzervování jsou jeho plody ze všech hlohů pravděpodobně nejvhodnější.

Dalším přírodním druhem je arménský hloh vratičolistý (Crataegus tanacelifolia) jehož plody jsou chutné i za syrova. Mají výraznou jablečnou vůni a také vzhledem připomínají žlutá jablíčka. Jsou zelenavé až žluté se světlejšími pruhy jako meloun a na temeni mají výrazný věnec zaschlých kališních lístků.

Malvice hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna) mají jen jedno semeno. Jsou jedlé, ale nepříliš chutné. Zralé plody se údajně jedly za syrova na Skotské vysočině. Na podzim visí na keřích hlohu celé trsy temně červených plodů. Čerstvě rozvité květy sladce voní, ale tato vůně se postupně mění v zápach rybiny, který bývá u některých keřů výraznější.

Velmi podobně vypadá hloh obecný (Ctataegus laevigata) včetně kultivarů s načervenalými květy. V Severní Americe roste několik druhů hlohu s jedlými plody.
Hloh plstnatý (Crataegus tomentosa) má tuhé, oranžově červené hložinky hruškovitého tvaru.
Plody hlohu Crataegus flava jsou žluté.
Crataegus douglasii má drobné, chutné plody, černé se žlutou dužinou.
Crataegus cocinea byl oblíben u původních obyvatel Ameriky, kteří jeho velké šarlatové nebo nachové hložinky spolu s vařenými třešněmi a jeřabinami sušili a lisovali na zimu.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Hloh azarol pochází ze severní Afriky, Malé Asie a Íránu. Azarol je oblíbenější v latinských zemích.

Pěstování:
Hlohy jsou velmi otužilé rostliny, kterým se daří ve vlhkých, suchých čí větrných oblastech a dokonce i na mořském pobřeží. Vyžadují jen malou pozornost. Někdy se naklánějí směrem ke slunci.
Jsou dostatečně otužilé a nevyžadují ochranu, některé ozdobné hlohy se ale mohou pěstovat v květináčích, kde dříve vykvétají.

Tento hloh vyžaduje jen minimální zásahy. Nesmíme příliš hustě prořezávat, hustá koruna je u hlohů přirozená.

Krásné květy a pestré plody dělají z hlohů výborné dřeviny pro křovinné lemy a přírodní zahrady. Květy, plody i listy přinášejí užitek řadě živočichů. Květy našich hlohů navštěvuje více než 150 druhů hmyzu.

Použití:
z květů hlohu jednosemenného se dříve vyráběl těžký likér nebo víno. Mladé lístky a pupeny mají oříškovou příchuť a jsou vítanou přísadou do salátů. Už ovšem víme , že jsou mírně jedovaté.
Z plodů hlohu azarolu i jednosemenného a především hlohu vratičolistého se vyrábějí výborné zavařeniny, vína a marmelády.

Hloh je skvělým materiálem pro živé ploty. Povrch pečlivě zastřižených keřů připomíná jemný samet. Dřevo je těžké, tvrdé a výhřevné.

Množení:
Množení je obtížnější, než u mnoha ostatních plodin. Semena klíčí až po roční stratifikaci a produkci smíšeného potomstva můžeme zabránit jen pěstováním vybraných keřů v dostatečné vzdálenosti od jiných jedinců. Rozmnožování řízky je obtížné, výběrové odrůdy se očkují v květnu nebo roubují v dubnu na obvyklé podnože.

Choroby, škůdci:
hloh jen velmi málo trpí vážnějšími potížemi. Někdy ho o listy připraví housenky. Tomu ale můžeme předejít pečlivou prohlídkou a včasným zásahem.