Detail

Popis

---

Lišejník islandský je lupenitá, nepravidelně vidličnatě větevnatá stélka, má po stranách žlábkovité, místy kadeřavé úkrojky. Na vrchní straně je olivově zelená až nahnědlá, odumírající rostlina má barvu červenohnědou, na rubu světle zelenou nebo nahnědlou s bílými skvrnami. Stélka nese místy ploše miskovité, zprvu zelenavé, později hnědé útvary. Snese i měsíce trvající sucho. Zasucha je chrastivá a lámavá, zavlhka měkká a kožovitá.

Výskyt:
Lišejník islandský roste v Evropě, v Asii a v Americe. U nás se vyskytuje na vlhkých lesnatých kopcích mezi mechem a trávou. Nejrozšířenější je v hornatých krajinách na vřesovité půdě.

Použitelná část:
Z rostliny se používá stélka.

Sběr:
Stélku sbíráme za suchého počasí od jara do podzimu. Před sušením cizí příměsi odstraníme. Sušíme ve stínu nebo na slunci, kde se dlouho neponechává, protože mění barvu a bledne. Sušení probíhí rychle. Droga má slizovitou a hořkou chuť.

Použití:
Rostlina obsahuje slizové látky, zejména lichenin a isolichenin, pektiny, ligniny a lišejníkové kyseliny, vitamín A a jód.
Hořké látky povzbuzují činnost trávícího traktu a tím chuť k jídlu. Ve větších dávkách vyvolávají závratě. Kyselina protolichesterinová má tuberkulostatický účinek a tak je možné vysvětlit lidové užití drogy při plicní tuberkulóze.
V mnoha lišejnících se vyskytuje kyselina usninová, která má terapeutický význam a výborný bakteriostatický účinek. V žaludečním a střevním traktu se ale rozkládá, a proto je možné ji využít jen při zevní aplikaci jako antiseptikum. Působí protizánětlivě.
Droga se užívá jako stomachikum, expektorans a mucilaginosum vnitřně v nálevu. Užívá se při zánětech horních cest dýchacích a bronchitidě, řidčeji také při nechutenství. Ve velkých dávkách působí jako projímadlo.