Detail

Popis

---

Škumpa ocetná je až 8m vysoký dvoudomý strom, často s více kmeny. Výhony a mladé listy jsou hustě a bíle chlupaté. Listy jsou 20 -30cm dlouhé, lichozpeřené, složené z 11 - 13 lístků s pilovitým okrajem, na podzim se zbarvují do červena. Škumpa kvete v červnu až červenci, samčí květy jsou žlutozelené, samičí květy červené. Plody vínově červené, plstnaté, dozrávají od září do října v palicovitých, asi 15cm dlouhých plodenstvích.
Škupma zákeřná (Rhus toxicodendron) má trojčetné, až 18cm dlouhé listy. Všechny části tohoto keře obsahují mléčnou šťávu, která na vzduchu černá. Je to silně jedovatý keř.
Škuma aromatická (Rhus aromatica) má také trojčetné listy.
Škuma koželužská (Rhus coriaria) má listy složené z 9 -5 lístků.
Škumpu ocentou není možné u nás zaměnit na žádnou jinou rostlinu.
Severoameričtí Indiáni používali větve bez dřeně pro dýmky. Také používali různé druhy škumpy pro vydělávání kůží, pro barvení a pro léčivé účely. Osadníci odebírali dutými větvemi šťávu z cukrového javoru. V čínské medicíně je známé použití druhu Rhus chinensis již v 8. století.

Čeleď:
ledvinovníkovité

Původ:
Škumpa obecná pochází ze Severní Ameriky, severně až k Aljašce. Je to strom zdomácnělý ve východní, západní a střední Evropě.
Škumpa zákeřná je také původem ze Severní Ameriky. Škumpa aromatická pochází z atlantické části Severní Ameriky a škumpa koželužská roste ve středomořské oblasti.

Pěstování:
Škumpa vyžaduje slunné polohy, na lesních okrajích s humózní a nepříliš vlhkou půdou.

Sběr:
Plodenství se odřezává na podzim, když jsou listy červeně zbarvené. Používá se v čerstvém stavu. U škumpy ocetné sr používají plody, u druhu Rhus aromatica sušené plody a u druhu škumpy lysé (Rhus glabra) čerstvá kůra kmenů a větví.

Použití:
Škumpa obsahuje třísloviny, velmi kyselou buněčnou šťávu kůry kořenů z Rhus aromatica: silice, třísloviny, flavonoidy. Rhus toxicidendron obsahuje škumpový jed (urushioly).
Přídavkem plodů můžeme zesílit kyselou chuť octa. K tomu se vloží svazek plodů do octa a ponechá se v něm po nějakou dobu podle požadované chuti. Když do džbánu se studenou vodou zavěsíme plodenství škumpy ocetné, ponecháme přes noc, potom tekutinu prolijeme plachetkou a osladíme javorovým sirupem nebo cukrem, vznikne osvěživá „škumpová limonáda“, která se může pít i jako horký nápoj. Hotové přípravky s obsahem škumpy aromatické se užívají při podráždění močového měchýře.
V homeopatii pomáhá Rhus toxicodendron při svědivých kožních vyrážkách, při bolestech nervů, hlavy, kostí, kloubů, při namožení a zranění šlach, při revma a artróze.
Homeopatický prostředek Rhus glabra se používá při špatném zažívání a při zánětech v dutině ústní. V obchodech s tureckými potravinami a kořením se prodávají sušené a většinou mleté plody škumpy koželužské pod označením sumak. Toto koření chutná mírně kysele a po pryskyřici. V syrské, libanonské a v turecké kuchyni je to běžné stolní koření. Na zkoušku posypeme tímto kořením vařenou rýži a pokud nám bude chutnat, můžeme sumak použít na grilovanou rybu, na drůbež nebo do jogurtu. Pod označením „Japan Wax“ je známé přírodní sytě černé barvivo z asijského druhu Rhus succedeana, který se používá např. pro tužky.
Škumpa ocetná se vysazuje v zahradách a parcích jako okrasná dřevina, někdy také zplaňuje.
Použití plodů nebo jiných částí škumpy ocetné údajně způsobuje žaludeční a střevní potíže. Šťáva rostliny vyvolává záněty na kůži. Je ale otázkou, jestli je tento druh opravdu jedovatý.
Škumpa zákeřná ale obsahuje jed, patří k nejsilnějším kontaktním alergenům přírody. Pokud dodržujeme instrukce přiložené k léku, nemusíme se ničeho obávat.