Detail

Popis

---

Dub cesmínový je stálezelený strom, vysoký až 20m se širokou, často vejcovitou korunou. Kmen je přímý nebo mírně křivolaký, borka šedavá, hluboce rozpukaná. Větve jsou silné, letorosty šedavě pýřité. Listy jsou střídavé, řapíkaté, velmi proměnlivé, 2 -7cm dlouhé, špičaté, celokrajné nebo řídce zubaté, což je velmi proměnlivý znak, s okrajem rovným nebo zvlněným. Čepele jsou kožovité, na líci jasně zelené, lesklé, na rubu hustě šedě až bíle chlupaté, střední žilka listu je rovná. Samčí květy vykvétají v řídkých jehnědách, samičí v malých skupinách. Plod je podlouhle vejcovitá nažka (žalud) na krátké stopce, na bázi s miskovitou číškou, krytou plochými šupinami.
Dub cesmínový je dlouhověký strom, dožívající se až 500 let. Je to velmi proměnlivý druh, často se rozlišují dva poddruhy, někdy považované i za druhy: dub cesmínový pravý (Quercus ilex subsp. ilex) s řapíky 3 -10mm dlouhými, čepele jsou vejčité až kopinaté, s více než osmi páry postranních žilek, samčí jehnědy jsou hustě chlupaté, žaludy nahotrpklé, hořké.
dub okrouhlolistý (Quercus ilex subsp. ballota) má řapíky jen 2 -6mm dlouhé, čepele kratší, někdy až okrouhle vejčité, s 5 -8 páry postranních žilek, samčí jehnědy jsou lysé nebo jen řídce chlupaté, žaludy jsou nasládlé.
Všechny tyto druhy kvetou od dubna do května.

Čeleď:
Fagaceae - bukovité

Původ:
Dub cesmínový pochází ze západního mediteránu.

Výskyt:
Dub cesmínový dnes roste v celém Středozemí, na východ jeho výskyt řídne. Často bývá vysazován. Roste na svazích kopců, na suchých stráních, zejména v přímořských oblastech, na všech typech půd. Je základní složkou vysoké makchiem která vznikla na plochách vykácených lesů, právě v těch byl kdysi dominantním druhem. Ve vhodných podmínkách roste až do 1400m nad mořem.
Oba podruhy rostou v západním Středozemí, zejména ve Španělsku, ale běžně se kříží, takže jejich určení je někdy nemožné.

Použití:
Tvrdé dřevo se odedávna používalo na konstrukce lodí a staveb, k výrobě zemědělského nářadí a dřevěného uhlí. Třisloviny z kůry se používaly k vydělávání kůží i jako léčivo, žaludy sloužily v dobách nouze k výrobě mouky a jako potrava pro prasata.