Detail

Popis

---

Cypřiš vždyzelený je jednodomý, většinou štíhlý strom s úzce kuželovitou nebo sloupovitou korunou, dorůstající výšky až 35m. Kmen je přímý, kůra světle šedá nebo hnědošedá, podélně rozpukaná, vláknitá. Listy šupinovité, trojboké, tupé, jen asi do 1mm dlouhé, vyrůstající ve čtyřech řadách, střechovitě se překrývající a úplně tak zakrývají mladé větévky. Obsahují žlázky s vonnou pryskyřicí. U mladých jedinců jsou listy jehlicovité, pichlavé. Šišky jsou krátce stopkaté, široce elipsoidní až kulovité, 25 -40mm v průměru zprvu zelené, později hnědé a šedé, mírně lesklé, složené z 8 -14 polygonálních, silně zdřevnatělých štítků, pod kterými se vytvářejí zploštělá křídlatá semena. Dozrávají druhým rokem na podzim. Strom kvete od března do května.
Cypřiš vždyzelený je dlouhověký druh, dožívající se až 500 let. Je proměnlivý, rozlišují se dvě růstové formy, někdy označované jako variety: sempervirens neboli pyramidalis s kuželovitou nebo sloupovitou korunou a horizontalis s větvemi od kmene odkloněnými v tupém, nebo až pravém úhlu. Tato druhá forma se vyskytuje zejména u přírodních populací, např. na Krétě.
Podle některých vědců bylo latinské jméno Cupressus odvozeno od řeckého Kyparissos - od názvu Kypr. V řecké mytologii patřilo toto jméno synovi boha Apollóna, za trest přeměněného v cypřišový strom.

Čeleď:
Cupressaceae - cypřišovité

Původ:
Cypřiš vždyzelený pochází ze zemí Předního východu a ze Středozemí. Byl vysazován již od starověku v celém Středozemí, není tedy možné jeho původní areál zjistit. Malé zbytky původních lesů jsou dosud na Krétě a blízkých ostrovech, v nadm. výškách 800 -1500m.

Výskyt:
Cypřiš vždyzelený roste na nenáročných půdách, vyžaduje mírné klima. Dobře snáší sucho.

Použití:
Strom byl využíván už Féničany, Kréťany i Řeky pro velmi tvrdé, trvalnivé hnědožluté dřevo s jemnou texturou a vůní podobnou cedrovému dřevu. Používalo se jako stavební, např. při stavbě Šalomounova chrámu, v Egyptě i na sarkofágy, i v řezbářství. Šišiky obsahují množství tříslovin používaných v tradiční medicíně. Patří k symbolům středozemní krajiny, vysazuje se hlavně na hřbitovech, často se proto považuje za symbol smutku a smrti. Ve Středozemí se často pěstuje v okrasném sadovnictví, dobře snáší řez, proto se používá do vysokých živých plotů a do jiných stříhaných tvarů. Pro pěstování v klimatu střední Evropy je choulostivý, ojediněle se proto pěstuje pouze v botanických zahradách v chráněných polohách.
Na Iberském poloostrově i jinde se podobně využívájí i jiné, velmi podobné druhy cypřišů z Ameriky, např. cypřiš portugalský (Cupressus lusitanica) a cypřiš arizonský (Cupressus arizonica) .