Detail

Popis

---

Vilíny jsou široce rozvětvené, opadavé keře nebo nízké stromky, vysoké 4 -10m. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, na bázi srdčité. Má krátké řapíky.
Některé keře se na podzim zbarvují zlatožlutě, jiné hnědočerveně. Větévky, pupeny i listy jsou hustě a krátce chlupaté až plstnaté. Zlatožluté, čtyřčetné, pravidelné, oboupohlavné květy mají úzké korunní lístky 2 -3cm dlouhé.
Severoamerický vilín virginský (Hamamelis virginiana) je stará indiánská léčivá rostlina. Dodnes je součástí oficiálních lékopisů. Droga, Folium hamamelis, obsahuje 10% třísloviny hamamelidis s antiseptickými a stahujícími účinky. Užívá se při léčbě povrchových zranění a v kosmetice. Pěstuje se velkoplošně, hlavně v Německu.
Jméno rodu má dvojí výklad: je odvozeno od slova homoios (stejný) a mellon (plod, jablko), protože u vilínu virginského současně vyrůstají květy a dozrávají loňské plody, nebo od slov hamatus (hákovitý) a mellon, snad proto, že plodní stopky jsou hákovitě zahnuté.
Asi před 60 miliony let rostly na území Francie i Severní Ameriky první doložené vilíny, předchůdci dnešních dřevin z rodu Hamamelis. V roce 1736 byl zaveden do kultury první recentní vilín, a to vilín virginský. Východoasijské vilíny se pěstují od roku 1862, např. vilín japonský (Hamamelis japonica), od roku 1879 vilín měkký. Vilín virginský vykvétá na podzim, před opadáním listů, vilín měkký na konci zimy, v únoru a březnu.

Čeleď:
Hamamelidaceae - vilínovité

Původ:
Vilín měkký pochází z Číny, z provincií Chu-pej a Ťiang´si. V přírodě roste v nadmořských výškách 1300 -2500m n.m.

Pěstování:
Ve 20.století byl vilín měkký křížen s vilínem japonským a vzniklý hybrid, vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), je nejčastěji pěstovaným kulturním vilínem, dnes se pěstuje okolo 30 kultivarů.

Použití:
Pro svůj atraktivní vzhled a nezvyklou roční dobu, ve které vykvétají, jsou dnes vilíny chloubou každé zahrady a parku. Jsou to krásné dekorativní dřeviny.