Detail

Popis

---

Svída obecná je asi 2 -4m vysoký keř s metlovitě vystoupavými, zčásti převisajícími větvemi. Kůra je rozdělená podélnými i příčnými trhlinami na malá políčka, nepříjemně aromatická. Letorosty jsou přitisklé, krátce chloupkaté, leskle červené nebo červenohnědé, později lysé a olivově hnědé, pupeny jsou bez šupin, listy vstřícné, s řapíkem nahoře rýhovaným, krátce chloupkatým, 10mm dlouhým, čepel je oválná nebo elipčitá, na bázi zaoblená, vpředu zašpičatělá, až 10cm dlouhá, na líci světle zelená, rub je matně zelený a volně zkadeřeně chloupkatý. Listy mají 3 -5 párů zvýrazněných, ohnutých postranních žilek. Květy vykvétají v deštníkovitých, 6 -8cm širokých okolících, na konci větévek. Objevují se teprve po vyrašení listů. Kališní lístky jsou čtyři, krátké a špičaté, korunní plátky jsou také čtyři, čárkovitě kopinaté, 4 -6mm dlouhé, bílé, na rubu chloupkaté. Plod je kulatý, 5 -8mm dlouhý, hladký nebo nevýrazně žebernatý, černomodrý se světlými tečkami. Pecka je kulatá. Keř kvete od května do konce června, někdy ještě na podzim.
Německé pojmenování „Roter Hartriegel“ se vztahuje na tvrdost dřeva i červené podzimní zbarvení listů a mladých výhonů.

Čeleď:
Cornaceae - dřínovité

Výskyt:
Svída obecná roste jsko podrost ve světlých, vlhčích listnatých a smíšených lesích, v houštinách, nivách, na březích řek, suchých stráních, rašelinách, nejčastěji na kyprých, vápenatých půdách, od nížiny vystupující až do 1200m. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, severně po Irsko, jižní Norsko, Dánsko, východně po Rusko, jižně ještě v Řecku, na Sicílii a středním Španělsku, u nás je velmi hojná.

Použití:
Tento keř se často vysazuje na neplodné půdy jako pionýrská dřevina a také ke zpevnění svahů. Plody se pro svíravé účinky používají proti průjmu.