Detail

Popis

---

Některá synonyma vědeckého jména této růže odrážejí její další vlastnosti. Jméno Rosa spinosissima vyjadřovalo, že jde o nejostnitější růži, jiné jméno, Rosa melanocarpa, znamenalo, že šípky této růže jsou barevně odlišné od všech ostatních, téměř černofialové. Dnes platné jméno Rosa pimpinellifolia naznačuje, že složené lichozpeřené listy této růže připomínají list bedrníku (rod Pimpinella).
Ve 20. století použila firma Kordes jeden ze sibiřských vnitrodruhových taxonů - varietu altaica, k záměrnému šlechtění. Z těchto křížení vznikly sadové růže kvetoucí brzy na jaře. Vzácnější je kříženec růže bedrníkolisté s růží převislou - růže zvrácená (Rosa x reversa). Roste ve Švýcarsku a vedle rodičovských druhů i v okolí Bánské Štiavnice na Slovensku.
Růže bedrníkolistá je 50 -100cm vysoký prutnatý keř, rozrůstající se podzemními výběžky. Mladé výhony, báze kmínků a některé větve jsou hustě nepravidelně ostnité. Ostny jsou štíhlé, jehlicovité. Promíšené jehlicovitými osténci a štětinami. Jen občas jsou letorosty bezostné nebo jsou keře ostnité jen při bázi. Složené listy jsou nejčastěji devítičetné, lístky jsou okrouhlé, na rubu světleji, na povrchu tmavě zelené, chlupaté i lysé. Květy vyrůstají většinou jednotlivě, větší část středoevropské populace je bělokvětá, většina západoevropských je růžovokvětá. Kvete v květnu a začátkem června. Kališní cípy jsou celistvé, po odkvětu vztyčené a až do zralosti korunují šípek. Kulovité šípky jsou černofialové, na vzpřímených, holých nebo žláznatých stopkách. Šípky růže zvrácené jsou lahvicovitě protáhlé, na převislých stopkách, tmavočervené až červenofialové.

Čeleď:
Rosaceae - růžovité

Původ:
Růže bedrníkovitá pochází z Evropy, roste na jihovýchodním pobřeží Islandu a ve Velké Británii na březích. Od střední Evropy dále k východu vyhledává suchá a teplá stanoviště ( v České republice roste např. na jižní Moravě). Roste i v jihozápadní Asii, na západní Sibiři a pravděpodobně i dále na východ, kde je hodnocena již na úrovni vnitrodruhových taxonů. Je to nejzápadněji rozšířený druh sekce Pimpinelifoliae.

Pěstování:
Růže vyžadují dostatek světla a tepla, ne však úpal, polohu chráněnou před větrem a výživnou půdu. Nesnášejí stín, studené a uléhavé půdy, vyžadují půdu hlinitou nebo lépe hlinitopísčitou. Těžkou půdu upravíme přidáním písku, odkyselené rašeliny, drcené borky, polystyrénových vloček, perlitu nebo keramzitu.

Množení:
Rozmnožování růží je lépe přenechat odborníkům. Tím nejsnadnějším je řízkování. U růží jsou pro něj nejvhodnější tzv. bylinné až polovyzrálé stonkové řízky, odebírané asi v polovině června. Zakořenění podpoří stimulátor AS -1. Je dobré si pořídit malou množárnu, kde je možné regulovat teplotu a vlhkost. Řízkovanec sice možná zakoření i pod sklenicí na záhonu, ale není to jisté a je to pro něj velká zátěž. Ne všechny odrůdy jsou ochotné zakořenit.
Náročnější metodou je očkování růží, které se provádí od poloviny července do poloviny srpna. K očkování je nutná vhodná podnož, nejlépe některý z bezostných podnožových šípků.