Detail

Popis

---

Violka vonná je víceletá rostlina, přezimující. Je vysoká 10 -20cm. Květy violky jsou pětičetné, tmavě fialové nebo bílé s ostruhou. Mají nasládlou vůni. Listy jsou oválné až srdčité, vroubkované s dlouhými řapíky. Stonek je velice krátký s plazivými podzemními i nadzemními kořenujícími výhonky. Plody jsou třípouzdré tobolky, které obsahují bezpočet drobných oválných semen, která se sevřením chlopní vymršťují. Rozšiřují se prostřednictvím mravenců.Violka je lehce ochmýřená, kvete od března do května a tvoří rozlehlé kolonie.

Roste na okrajích lesů ve stínu a podél cest, v chladnějších podrostech a také na loukách, které nejsou na přímém slunci. Violce se lidově říká fialka. Do čeledi violkovitých patří asi sto různých druhů fialek a macešek. Pěstují se jako okrasné rostliny.

Na přelomu 19. a 20. století byly pro svou vůni velmi oblíbené a to hlavně ve Francii, tzv. parmské fialky neboli violky polní s modrými květy.

Čeleď:
violkovit

Původ:
Violka pochází z Evropy a je zde velmi rozšířená.

Použití:
Staří Řekové používali violku pro její údajné zklidňující účinky a schopnost posilovat srdce. Římané ve starověku se snažili pomocí violky prodlužovat alkoholové opojení a na hlavě proto nosili preventivně fialkový věnec.

Vědecky je doložena schopnost violky rozpouštět hleny a mírnit kašel. Používá se ve formě nálevu. Saponiny obsažené ve fialkách mohou způsobit nevolnost a zvracení, proto by se fialky neměly používat ve velkém množství.

Listy violky vonné jsou bohaté na provitamin A a vitamin C, obsahují velké množství minerálních solí a podobně jako její květy – také sliz.

Violka vonná je stejně jako většina jejích příbuzných poživatelná. Lístky můžeme přidat do míchaných salátů, ale můžeme je i povařit. V jižních státech USA se připravuje hustá polévka z fialkových listů. Drobnými fialkovými květy lze ozdobit saláty, předkrmy a dezerty. Kandované lístky fialek, obarvené potravinářským barvivem, můžeme použít k ozdobení cukroví, polévaného čokoládou.
Fialku můžeme použít jako dekorativní obrubu záhonů.

Pěstování:
Violka potřebuje nejlépe stinné, ale snese i slunné stanoviště, půdu bohatou na živiny a dobře zavlažovanou. Při dostatečné vlhkosti se violce daří i na chudších půdách. Zvadlé květy pravidelně ostříháváme, abychom prodloužili období květu.

Množení:
Množíme dělením na konci zimy nebo na začátku jara v březnu a v dubnu.

Sklizeň:
Květy sklízíme od března do května, listy téměř celoročně, ale bez tvrdého řapíku. Listy a květy používáme nejlépe čerstvé, ale můžeme je také usušit.