Detail

Popis

---

Turan roční je jednoletá nebo dvouletá, někdy také vytrvalá, zelená bylina s vřetenovitým, větveným kořenem. Lodyhy jsou 1 -1,5m vysoké, orkouhlé, hranatě rýhované, přímé, nahoře většinou bohatě větvené, více nebo méně hustě odstále dlouze chlupaté nebo s kratšími přitisklými chlupy nebo téměř lysé, hustě listnaté. Lodyžní listy jsou po obou je stranách roztroušeně až dosti hustě chlupaté, dolní za květu často uschlé, kopinaté, vejčité až obvejčité nebo eliptické až okrouhlé, v řapík zúžené, většinou na okraji oddáleně hrubě a tupě zubaté, střední a horní lodyžní listy jsou kopinaté, podlouhlé nebo čárkovitě kopinaté, krátce řapíkaté až přisedlé, oddáleně zubaté nebo celokrajné. Listy větví jsou čárkovitě kopinaté, téměř stále celokrajné. Květenství tvoří chocholičnatou latu, úbory jsou 15 -25mm široké, četné, zákrovy polokulovité nebo ploše nálevkovité, listeny jsou 2 -3řadé, téměř stejně dlouhé, čárkovitě kopinaté, špičaté, asi 4 -5mm dlouhé a 0,5 -0,7mm široké, lysé nebo většinou roztroušeně dlouze chlupaté, po odkvětu nazpět ohnuté, lůžko je bez plevek. Okrajové květy jsou pestíkové, nezřetelně dvouřadé, bývá jich 50 až 125, jsou jazykovité s bílým paprskem, modravým nebo fialovým, asi 4 -8mm dlouhým a 0,6 -1mm širokým, terčové květy jsou obojaké, velmi četné, trubkovité, žluté. Nažky jsou 1 -1,5mm dlouhé, zploštělé, slabě chlupaté, terčové s chmýrem nestejně dvouřadým, nažky jsou okrajové s chmýrem jednořadým. Rostlina kvete od června do října.
Turan roční je velmi variabilní druh. Díky apomixi se skládá z velkého počtu poměrně samostatných populací, které je možné velmi přibližně zařadit do tří morfologicky definovaných skupin populací, které chápeme v taxonomické hodnotě poddruhů. Někteří badatelé místo subspecií rozlišují tři samostatné druhy. Nejpřirozenější by ovšem bylo klasifikovat samostatně jednotlivé druhy homogenní populace, což je však prakticky neproveditelné.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Turan roční pochází ze Severní Ameriky, kde roste v USA a v jižní Kanadě, a to v suchých lesích, na pasekách, na skalnatých místech, v prériích, na loukách, pastvinách, jako plevel na polích, v zahradách, na pustých místech, podél silnic a železnic.

Výskyt:
Turan roční byl nejprve introdukován do Evropy jako okrasná rostlina, později zplaněl a začal se samovolně šířit a zdomácňovat. V Evropě se o něm objevuje první zmínka v roce 1700 z Německa. Další a nejstarší údaje o výskytu ve střední Evropě pocházejí z let 1726 z Jeny, 1770 Altonu, před rokem 1790 z Krkonoš, 1791 od Bratislavi, 1794 z Rakouska. V 19. století se druh začal rychle rozšiřovat, u nás zejména ve druhé polovině, popř. Až v první polovině 20. století. V současné době roste v Belgii, ČR, Dánsku, Estonsku, Francii, Chorvatsku, Itálii, Jugoslávii, Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Rumunsku, v Rusku, SR, Slovinsku, Španělsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině. Zdomácnělý je místy v Asii, v Číně, Japonsku, Dálném východě v Rusku, v Indii. Od roku 1929 je znám z Nového Zélandu.
V Evropě roste druh na podobných stanovištích jako v zemi svého původu. Na více místech je zplanělý a zdomácnělý na březích řek, na světlinách v lužních lesích, na hrázech a náspech, na umělých trávnících, také na rumuštích, na svěžích, živinami bohatých, často písčitých nebo kamenitých hlinitých půdách. Druh se vyskytuje na větším počtu ruderálních stanovišť, zatímco na segetálních jej nalézáme poměrně vzácně.
Turan roční byl poprvé nalezen v roce 1837 v okolí Prahy, nejstarší doklad z herbáře z Čech, který byl revidován, pochází ze srpna 1884 u Třeboně. Ve slovenské republice byl druh nalezen daleko dříve, už koncem minulého století u Bratislavi, což je jeden z nejstarších nálezů ve střední Evropě. Nejstarší herbářové doklady ale pocházejí z období až téměř o sto let později.
Turan roční se v ČR a SR začal šířit od druhé poloviny minulého století, po roce 1900 počet nálezů náhle vzrůstal. V současnosti je druh na území obou států relativně dost rozšířen, i když v některých zemích dosud chybí. Většina lokalit se vyskytuje v teplé nebo mírně teplé klimatické oblasti, většinou od planárního do kolinního stupně, kde dává přednost stanovištím v údolích říčních toků s aluviálními půdami. Méně často roste v submontánním stupni. V ČR dosud chybí v západních a severozápadních Čechách, na Šumavě, na Českomoravské vrchovině a místy ve Slezku. Ve SR ho nalezneme roztoušeně pouze na jižním a východním Slovensku, nebo ojediněle v údolí toků v severní polovině území. Zcela chybí v chladné klimatické oblasti, která zaujímá velkou část hornatého území středního a severního Slovenska.
V minulosti byl tento turan pěstován někdy také v botanických zahradách, odkud mohl zplanět. Už v roce 1980 byl pěstován v Pražské botanické zahradě, ve které a v jejím okolí roste dodnes jako ruderál.
Turan roční se v ČR vyskytuje na podobných stanovištích jako ve své severoamerické vlasti. Osídluje pestrou škálu nejrůznějších synantropních až přirozených stanovišť, což svědčí o jeho velké ekologické adaptabilitě. Roste na loukách, v lesích, na okrajích lesů, v křovinách obcí a měst, v ulicích, rumuštích, v zahradách, na hřbitově, na umělých trávnících, na polích, úhorech, meze, cesty, silnice a silniční příkopy, na březích rybníků, vodních nádrží a v jiných stojatých vodách, v přístavech, v údolí potoků, v synantropních písčinách, na dvorech průmyslových závodů, na říčních hrázích, na zdech, skalách, v lomech a pískovnách. Na Slovensku roste téměř jen na polích, úhorech a mezích, na synantropních písčinách, v České republice výrazně převažuje, ve srovnání s výskytem na Slovensku, na rumištích, v ulicích sídel, na hřbitovech, dvorech průmyslových závodů. Optimální stanoviště má druh v říčních údolích na pobřežích toků. V pobřežních porostech vystupuje místy až jako neoindigenofyt. V posledních letech se rošiřuje na železničních nádražích.
Růstové podmínky:
Turan roční se jako plevel vyskytuje na loukách a pastvinách, méně často, zejména na polích. Z toho důvodu ho zařazujeme mezi druhy vnitřní karantény. Na území ČR a SR se druh vyskytuje na stanovištích v oblasti všech tří zemědělských výrobních typů. Nejčastěji roste na stanovištích kukuřičného a řepařského výrobního typu, zatímco na stanovištích v oblasto bramborářského typu je vzácnější.
Turan roční patří mezi druhy relativně teplobytnější. Rostliny u nás obvykle dobře plodí. Více než 90% ale bývá fertilních a jen výjimečně bývá fertilita nažek snížena. Nemají výrazný klíční odpočinek a klíčí v širším rozmezí střídavých stálých teplot. Optimální teplota pro klíčení je 10/30°C. Nažky zrají postupně od konce srpna a za suchého počasí se brzy po odkvětu celá plodenství rozpadají. Je to druh jednoletý ozimý až jarní. Nažky vzcházejí v září a říjnu a dále od druhé poloviny dubna. Podobně jako u jiných zástupců čeledi Asteraceae, mohou nažky dozrát na posekaných nebo vypletých kvetoucích rostlinách. Ke ztrátě klíčivosti dochází poměrně rychle.
Vysoká produkce plodů a odolnost mladých rostlin vůči mrazu napomáhá tomuto druhu při zdomácňování v našich podmínkách.

Použití:
V současné době je druh trvale rozšířen jako plevel na loukách a pastvinách nebo vzácněji i na úhorech a ve vinohradech, zejména v teplé nebo vzácněji v mírně teplé klimatické oblasti. Jako luční plevel se druh vyskytuje mnohem častěji, jako polní plevel téměř jen v Podunajské a Východoslovenské nížině. Expanze pokračuje do navazující oblasti řepařského typu. V dalších desetiletích můžeme očekávat další šíření druhu zejména v oblasti řepařského výrobního typu nebo další šíření v oblasti kukuřičného typu do okrajů polí, na úhory a do vinic.
Doporučuje se likvidace primárních ohnisek především na lukách a pastvinách a to buď vypletím rostlin před kvetením, nebo při větším rozšíření aplikovat ekologicky vhodné herbicidy. Louky je nutné včas sekat, aby se zabránilo vysemeňování. Při větším výskytu na loukách je dobré na jaře zorat a osít jařinami.
Turan roční řadíme mezi druhy vnitnřní karantény, zaplevelující zejména louky nebo okraje polí v teplejších oblastech České a Slovenské republiky.
Američané používají turan roční pro jeho svíravé, povzbuzující a močopudné účinky.