Detail

Popis

---

Botanika rozlišila asi 25 druhů tohoto rodu, vzájemně si velmi podobných, lišících se jen malými tvarovými detaily, vzrůstem a dobou květu. Rodové jméno „Liatris“ vybral německý botanik C.F.Gaertner. Podle čeho vzniklo, nevíme. Šuškardy prošly složitým nomenklatorickým vývojem. Kdysi byly zařazeny do rodu Serratula (srpice), později do rodu Lacinaria.

V aglofonních zemích šuškardu nazývají blazing star (pnoucí hvězda) nebo button snakeroot (knoflíkový hadí kořen). Druhé jméno snad souvisí s tvarem hlízovitě ztlustlých kořenů nebo s tvarem „knoflíkovitých“ úborů v klasnatém složením květenství.

Nejčastěji se pěstuje šuškarda klasnatá, občas i Liatris regimontis s hlízovitě ztlustlým oddenkem. V zahradách bylo vyšlechtěno i několik kultivarů, např. zakrslý ´Kobold´.
Šuškarda klasnatá je asi 60 -100cm vysoká bylina s úzkými čárkovitými žlábkovitými listy, které vyrůstají v přízemní růžici.

Z jejího středu vyrůstá v červenci až srpnu vysoká olistěná lodyha, někdy zakončená až 30cm dlouhým klasem složeným z fialově růžových úborů, rozkvétajících odshora dolů. Jednotlivé květy v úborech jsou trubkovité, s korunou dřípenou do cípů.

Původ:
Šuškarda klasnatá pochází z území dnešních severoamerických států od Massachusetts po Louisianu.

Pěstování:
Šuškarda je velmi odolná a nenáročná rostlina, vyžadující slunečnou a výhřevnou polohu se suchou periodou v zimě. Výborně snáší i letní sucho a dlouho vydrží bez zálivky. V zahradách působí dekorativně ve větších nebo opakujících se skupinách.

Množení:
Šuškardy se většinou množí generativně nažkami, kultivary také dělením starších trsů.

Použití:
V zahradách působí tato květina dekorativně ve větších nebo opakujících se skupinách. Je vhodná k řezu. V současné době se pěstuje celoročně ve speciálních kulturách po celý rok a dodává se ba evropský trh v různých barevných odstínech.