Detail

Popis

---

Šťovík zahradní je vytrvalá, mofravě zelená bylina s četnými bočními kořeny a chudě větvenou kořenovou hlavou. Lodyhy jsou 50 -230cm vysoké, slabě rýhované, často téměř bělavé. Přízemní listy jsou vejčité až podlouhle kopinaté, 20 -30cm dlouhé, 7 -10cm široké, 3 -4 x delší než široké, řapíkaté, ploché až výrazně zvlněné, na bázi zaokrouhlenné, vzácněji klínovité až mělce srdčité, světle zelené, lodyžní listy jsou podobné, směrem vzhůru se zmenšují, horní jsou témeř přisedlé. Květenství je vrcholičnaté, husté, větvené, nanejvýš na bázi s listeny. Krovky jsou 5 -8mm dlouhé, okrouhle srdčité, někdy poněkud širší než dlouhé, mozolek je kulovitý nebo vejcovitý, větší než 1mm, zpravidla jen na jedné krovce, vyvíjí se pozdě, většinou současně s hnědnutím krovek. Nažky jsou 3 -4mm dlouhé, hnědé. Rostlina kvete od května do července.
Šťovík zahradní je velmi variabilní druh. Podle velikosti a tvaru krovek jsou v jihovýchodní Evropě rozlišovány subsp. patientia, subsp. orientalis a subsp. recurvatus. Poslední dva rostou také na jihozápadním Slovensku, kde se schází areál všech tří subspecií. Mezi nimi existují vzájemné přechody a je pravděpodobné, že také do ČR mohou být zavlékány z ponticko-panonského areálu druhu včechny tři morfotypy. Také v Asii se vyskytuje z okruhu Rumex patientia více taxonomických jednotek.

Čeleď:
rdesnovité

Původ:
Rumex patientia pochází ze střední Evropy mezi ponticko-panonské druhy. Roste tam výlučně na druhotných, většinou ruderálních stanovištích. Kdysi byla pěstována jako špenátová zelenina a některé lokality vznikly pravděpodobně v Albánii, Bulharsku, Itálii, Jugoslávii, Maďarsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, v Řecku, na Sicílii, SR, Turecku, Ukrajině. Mimo Evropu roste také v Libanonu a Sýrii, na Kavkazu, v Zakavkazí, ve Střední Asii, na západní Sibiři a na ruském Dálném východě. V Maďarsku roste na úhorech, kolem cest, na náspech, kolem plotů, v sídlech, na smetištích, na půdách bohatých na dusík, na půdách jílovitých i písčitých. Je to rostlina vlhkých stanovišť, zřídka roste v zelinářských zahradách. Je to nestálý apofyt.

Výskyt:
Rostlina se druhotně rozšířila z dřívější kultury v zahradách a také zavlékáním, např. různými transporty. Rozšířila se mimo předpokládaný původní areál do dále uvedených zemí: V Evropě ČR, Francie, Německo, Nizozemí, Polsko, Rusko Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, Afrika, Alžírsko. Severní Amerika: USA, Kanada. Jižní Amerika: Peru. V Severní Americe je místy obecná v severovýchodních státech a východní Kanadě, kde roste u silnic a na pustých místech, někdy i jako plevel na lukách a pastvinách, a to zejména na vlhkých půdách.
Asi před 70 -150 lety byl druh v ČR pěstován jako zelenina. Jako zplanělý druh byl poprvé sbírán v červnu 1861 na Hodonínsku. A v červenci 1889 be Žďáru nad Sázavou. Je možné předpokládat, že zplanění z kultury vděčila za svůj původ většina lokalit asi do roku 1945. Po druhé světové válce byl druh zavlékán stále častěji do ČR železniční dopravou, a to nejčastěji na železniční nádraží, zdroje diaspor nejsou bohužel většinou známy. S konzumním obilím byl druh zavlékán je výjimečně. V ČR roste na nádražích, podél komunikací a vodních toků a na rumištích, a to v teplé nebo mírně teplé klimatické oblasti od planárních do nižších poloh kolinního stupně. Výjimku tvořil přechodný výskyt ve Žďáru nad Sázavou, který je v submontánním stupni v nadmořské výšce 570m. V ČR se druh vyskytuje v současnosti jako vzácně roztroušený především v Polabí, v Praze a okolí, na jižní Moravě, v Podmoraví a na Hané. Podle frekvence výskytu v minulosti a podle výskytu v okolních zemích není možné druh považovat v ČR za původní.
Na Slovensku je tomu ale jinak. Tamější lokality navazují souvisle na výskyty v dalších podunajských zemích jako jsou Rakousko a Maďarsko a je možné předpokládat, že genezi slovenské arely můžeme objasnit jako plynulé rozšiřování areálu ponticko- panonského druhu především z Uherské nížiny na sever nebo severozápad, což představuje přirozený migrační proud, podporovaný v moderní době vzrůstající synchronizací krajiny, na níž se podílí výrazně doprava, průmysl i zemědělství.
Také na Slovensku byl druh v minulosti pěstován jako zelenina. Ve srovnání s rozšířením druhu v ČR byla už před druhou světovou válkou známa lokalit ze slovenského Podunají. Rostl v plotech, na mezích, na náspech, ve vinicích, na okrajích cest, často i jako plevel v obilí, vzácněji v dubových křovinách.
V poslední době se druh nápadně šíří např. v Nitře rostl před 15 lety jen v několika exemplářích, v současnosti tady vystupuje v množství na akátových svazcích pod hradem a Kalvárií, na staveništích a rumuštích. Na podobných stanovištích roste i v jiných obcích. Mimo obec se vyskytuje na zmíněných trasách pravidelně podél silnic. Druh je rozšířený na celém jihozápadním Slovensku, v Podunajské nížině a rozšiřuje se dále ne sever. V severních a středních šástech SR se tento teplobytný druh vyskytuje jen ojediněle. Téměř všechna stanoviště na Slovensku, na kterých druh roste, se vyskytují v teplé, subkontinentálně laděné klimatické oblasti.
V ČR a SR patří druh mezi polyhemerochorní druhy, šířené zejména železničním a silničním transportem, osivem, konzumním obilím. Často roste na železničních nádražích, podél silnic, v dunajských přístavech, kolem průmyslových a zemědělských objektů, na ruderalizovaných loukách a pastvinách, v křovinách, v prosvětlených akátových porostech, na mezích, úhorech, na okraji polí. Ekologické optimum má druh na stanovištích v oblasti kukuřičného zemědělského výrobního typu. Na základě chování druhu na Slovensku ho řadíme mezi druhy vnitřní karantény, v ČR by ale druh patřil spíše do karantény vnější.

Růstové podmínky:
Druh v podmínkách našich teplejších území bohatě a pravidelně plodí. V různých vegetačních obdobích a na různých lokalitách bylo zjištěno na rostlinách 61 -96% fertilních plodů. Po uzrání mají nažky nevýrazný klíční odpoočinek a klíčí při teplotách pro klíčení optimálních 6 -10/25 -30°C, a to na snížené procento. Po porušení obalu prlodu, při několikaměsíčním dlouhodobém skladování nebo při uložení v chladných vlhkých podmínkách se rychlost a hromadnost klíčení zvyšuje a rozsah teplot vhodných pro klíčení se rozšiřuje. Plody dozrávají od konce léta do začátku podzimu, vydží na rostlinách dlouho a do půdy se dostávají tedy většinou až během zimy, což způsobuje, že vzcházejí většinou až zjara do konce března do poloviny dubna. Pokud se plody dostanou do půdy ještě koncem léta nebo počátkem podzimu, mohou zčásti vzejít. Přezimování mladých rostlin nebývá v našich klimatických podmínkách úspěšné. Klíčivost nažek je dlouhodobá.

Množení:
Vzhledem ke zvětšenému okvětí mohou bý nažky šířeny větrem a za určitých podmínek i vodou. Podstatný vliv na jejich šíření v druhotném areálu má člověk při své pracovní činnosti.

Použití:
V ČR je vzhledem k současnému chování druhu kladen důraz na prevenci. Větší ruderální výskyty v teplejších oblastech musí být likvidovány mechanickým pletím nebo kosením porostů nejpozději počátkem kvetení, aby se zabránilo reprodukci. Pokud se druh rozšíří na pastviny nebo kulturní louky a jeho výskyt není možné likvidovat mechanicky, je dobré použít vhodný herbicid.
V budoucnu lze očekávat daší šíření druhu zejména v teplé klimatické oblasti v kukuřičném výrobním typu, hlavně v Podunajské nížině a dále na sever a severozápad, také ve Východoslovenské nížině a Košické kotlině. Na severní Moravě a v Čechách se druh asi v nejbližším období jako plevel neprosadí - oblasti s oceánsky laděným klimatem nejsou pro jeho růst vhodné.
Šťovík zahradní je cizí expanzivní plevel, řazený mezi druhy vnitřní karantény. Pro velký obsah vitamínu C a železa se druh stal dříve uznávanou a poměrně často pěstovanou zeleninou. Z Anglie je znám v kultuře už od roku 1573. listy obsahující železo se konzumují jako špenát. Kořeny a listy obsahují taniny, slouží proto k zastavení krvácení. Používaly se také při vydělávání kůží.
V severovýchodní Číně nalezl tento šťovík jako krmivo pro brav. Je možné ho použít i v lidovém lékařství např. při zhoubném nádoru, má také projímavý účinek.