Detail

Popis

---

Šťavel širolistý je vytrvalá, zelená bezlodyžná bylina s podzemní cibulí, bez oddenku, v dospělosti od báze cibule s vybíhajícími šlahouny zakončenými cibulkami, dosti statné, 10 -30cm vysoké. Cibule jsou šupinaté, 5 -20mm široké, od báze s velmi krátkými až dlouhými horizontálními šlahouny s cibulkami. Cibulové šupiny jsou kopinaté, a 5 -9 podélnými žilkami, vnější jsou papírovité, hnědé, cibulky na šlahounech jsou drobné, bělavé, vejčité, špičaté. Listů je 3 -10, jsou přízemní, v růžici, trojčetné, řapíky jsou 8 -30cm dlouhé, mnohokrát delší než lístky, roztoušeně pýřité, palisty nezřetelné, lístky 9 -30 x 17 -50mm velké, deltoidálně obsrdčité, tenké, nejširší na vrcholu, většinou lysé, při vrcholech laloků bez oranžově hnědých teček, nejvýše s 1 -2 čárkovitými oxalátovými ztlustlinami ve vrcholových zářezech lístků, řapíčky jsou 0,4 -1mm dlouhé. Stvoly jsou v počtu 1 -5, 9 -26cm vysoké, vzpřímené, kratší nebo zdéli listů, roztroušeně chlupaté, květenství je chocholičnatě vrcholičnaté, vícekvěté. Listeny 1 -2mm dlouhé, stopky květní jsou 10 -26mm dlouhé, většinou lysé, květy obojaké, pětičetné, tristilické. Kališní lístky jsou 3 -5 x 0,8 -1,5mm velké, obyčejně úzce vejčité, 3 -7žilné, na vrcholu se dvěma oranžovými ztlustlinami, koruna je nálevkovitá, 2 -3 x delší než kalich, nejčastěji modře fialová, na bázi žlutavá, 7 -16mm dlouhá, tobolka je 3 -9mm dlouhá, v obryse eliptická, většinou lysá. Semena jsou 1 -1,4mm dlouhá, 0,5 -0,8mm široká, podélně a příčně žebernatá. Ve sklenících kvete rostlina téměř po celý rok.

Čeleď:
šťavelovité

Původ:
Šťavel širolistý pochází ze Střední a tropické Jižní Ameriky, z kontinentu i některých ostrovů. Roste ojediněle i na jihu USA, dále v Mexiku, Guatemale, Hondurasu, na Korsice, v Panamě, v Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru, v Peru, Bolívii, na Bermudách, na Bahamách, Antilách. V Novém Mexiku a Mexiku se chová jako plevel obdělávaných půd, roste také na zbořeništích, u lávových toků, nebo na zraňovaných stanovištích v lesích, a to až do nadmořské vžšky 3250m. Z některých zemí je uváděn jako významný plevel obdělávaných půd, v Peru roste v pobřežním pásmu a v Andách od hladiny moře až do velehor 4000m, a to na zraňovaných místech, na horských hřebenech a skalnatých svazích. Druh je v oblasti přirozenného rozšíření nitrofilní a hemerofilní, v domácí vegetaci vystupuje často také jako apofyt. Druh má dobré ekologické předpoklady s osídlování i extrémně zraňovanýchpůd -obdělávané půdy se zemědělskými plodinami.

Výskyt:
V současnosti se druh vyskytuje druhotně ve všech kontinentech, s výjimkou Antarktidy, od tropů, popř.subtropů, místy až do mírného pásma. Sekudární areál vznikl během posledních 100 -200 let a dále se rozšiřuje. V sekundárním areálu se druh chová jako epekofyt, vzácněji jako efemerofyt. Je znám také z Brazílie, Uruguaye a z Kuby, porůznu z Afriky, kde je nebezpečným polním plevelem, méně v teplejších oblastech Asie. Mezi významné plevele patří v Austrálii a na Novém Zélandě. V Evropě je druh zdomácnělý místy ve Španělsku a na Baleárech, v Portugalsku, Velké Británii, Irsku, Francii a na Azorech, kde roste na obdělávaných půdách a na pustých místech. V Anglii se vyskytuje hlavně jako plevel na polích, v zahradách, zejména zelinářských, zahradnictvích, ve školkách i jinde. V roce 1966 byl druh nalezen zplanělý v Dánsku a v Nizozemí, v roce 1980 byl nalezen jako skleníkový plevel v ČR a v roce 1982 ve SR, téhož roku i v Německu. Ve střední Evropě, tedy v zemích s drsnějším klimatem, může druh přezimovat venku jen výjimečně na chránených místech. V ČR, v SR a ve východním Německu zapleveluje druh zatím jen okrasné rostliny ve sklenících. Na území ČR i SR roste druh jen jako specializovaný efemerofyt.
Šťavel širolistý byl zpočátku pěstován jako okrasná rostlina. Jako plevel ho objevili ve sklenících společně s druhem Oxalis debilis zahradníci před 35 - 45 lety. V ČR byl druh poprvé nalezen botaniky v roce 1980 na Moravě, na Slovensku pak v roce 1981 v Bratislavě. V roce 1986 druh správně určil V. Jehlík. V současnosti známe 101 zahradnických závodů v ČR a ve SR, ve kterých zapleveluje zejména skleníky. V ČR byl nalezen na 75 lokalitách v nadořské výšce mezi 150 a 650m, na Slovensku na 26 lokalitách ve výšce mezi 132 a 670.
Šťavel širolistý je specializovaný plevel skleníkových kultur okrasných rostlin. V minulosti vznikly lokality druhu pravděpodobně zplaněním z bývalých kultur, ve kterých byl druh zpočátku pěstován jako okrasná rostlina, a šířením se sdabou a zeminou z těchto primárních ohnisek výskytu, dále zavlečením s importovanou sadbou ze zahraničí, a to např. ze západní Evropy a z Německa.
Oxalis latifolia i Oxalis debilis mají v ČR i SR podobnou ekologii a ve sklenících 39 zahradnictví byl zjištěn jejich společný výskyt.

Růstové podmínky:
Oba druhy rostou na občas kypřených půdách, humózních, hlinitých, dobře vyhnojených půdách typu kultisol spolu s dalšími nitrofilními pleveli, zejména s druhy Oxalis corniculata subsp. corniculata. Vzácněji byly zjištěny jako plevele v pařeništích. Venku vymrzají. Z toho důvodu lze pokládat oba druhy ve středoevropské adventivní květeně pouze za specializované efemerofyty, protože několik lokalit zjištěných na volné půdě bylo, až na jednu výjimku, jen přechodného charakteru.
Šťavel širolistý kvete ve sklenících téměř po celý rok, častěji ho tam ale nalezneme ve vegetativním stavu. Ve srovnání s Oxalis debilis kvete ve sklenících více než dvakrát častěji. Ve střední Evropě nikdy nevytváří semena.

Množení:
Druh se rozmnožuje vegetativně cibulkami, které vyrůstají na velmi krátkých až delších šlahounech, vyrůstajících od báze mateřské cibule. Rozmnožování cibulkami je u nás velmi intenzivní . Z rozmnožovacích cibulek raší téměř po celý rok nové rostliny. Ve srovnání s Oxalis debilis se chová Oxalis latifolia jako plevel agresivněji. Kultivační zásahy ve sklenících významně přispívají k jeho úspěšné propagaci. Se sadbou a zahradní a kompostovanou zeminou se cibulky dostávají na další lokality. V zaplevelených sklenících rostliny šťavele brání kultivaci, utlačují pěstované okrasné rostliny a mohou zničit i sadbu, určenou jiným zahradnickým závodům.

Použití:
Oxalis latifolia je ve světě rozšířeným nebezpečným plevelem, zejména v tropech a subtropech. Ve střední Evropě roste tento plevel v kulturách okrasných rostlin ve sklenících, pařeništních a v zahradnických závodech, kde ale jeho šíření není ukončeno. Řadíme ho tedy mezi druhy vnitřní karantény.
Dodávanou sadbu okrasných rostlin ze zahraničí je nutné pečlivě kontrolovat. Podobně jako u Oxalis debilis je možné cibulky tohoto druhu ničit sterilizací zeminy horkou vodní parou, vymrznutím skleníkových a pařeništních ploch, nebo herbicidem Rondup. Velmi účinné je mechanické hubení okopávkou s vybíráním cibulí a rozmnožovacích cibulek s jejich následným kompostováním. Každé primární ohnisko zaplevelení je nejlepší odstranit i s okolní zeminou a řádně zkompostovat a místo ještě po nějakou dobu preventivně sledovat. Pro skleníkové plochy s větším zaplevelním je nutné použít ekologicky i ekonomicky účinný selektivní herbicid.
V blízké době nelze ve střední Evropě předpokládat zdomácňování druhu na volné půdě, což je limitováno ekologicky (klima) i biologicky (absence generativního rozmnožování).
Oxalis latifolia byla v minulosti pěstována jako okrasná rostlina. V současnosti roste v ČR a SR pouze jako nepříjemný agresivní plevel, kterému je nutné věnovat pozornost v rámci integrované ochrany rostlin. Jeho případnou reintrodukci do okrasných kultur obchodních zahradnictví nelze doporučit. Jako meliorační rostlina je vhodná ke krytí půd proti účinkům eroze, zejména na čajových plantážích a v zahradách. Hodí se také pro zelené hnojení, pro tyto účely je pěstována na Srí Lance, V Austrálii a v jihovýchodní Asii.