Detail

Popis

---

Růže keltská byla po dlouhou dobu jedním z mála zdrojů, ze kterých byly vyšlechtěny první evropské kulturní růže. Toto šlechtění se datuje od starověku. Vlohy, které tato růže vnesla do z ní vyšlechtěných růžích jsou patrné dodnes. Bohužel zaniklo mnoho odrůd, které vznikly ve středověku a v raném novověku, a také odrůdy, které měla ve sbírce císařovna Josefina v Malmaison u Paříže. Jejich počet se na začátku 19. století pohyboval kolem tří set.
Odvozené kulturní růže keltské se lišily od původního druhu velikostí, vzrůstem a stavbou květu. Nejznámější byla Rosa gallica ´Oficinalis´ nebo růže lékárníků, zvaná také červená růže z Lancasteru Red Rose of Lancaster. Je to nejstarší pěstovaný tvar růže keltské, který vznikl na Blízkém východě. V roce 1310 byla tato růže dovezena do Francie, kde z jejích sušených drcených korunních lístků vyráběli lékárníci lék.
Velmi často se pěstovaly plnokvěté kultivary, které je možné považovat za předstupeň k růži stolisté. Měly nejčastěji růžovou až červenou barvu, méně často bílou. Kuriozitou byly a jsou opět oblíbené žíhané kultivary. Nejznámější je kultivar ´Versicolor´, považovaná za sport kultivaru ´Officinalis´. Nazývala se i Rosa mundi nebo Rosa gallica variegata. Byla známá už ve 12. století v Anglii.
Šlechtitelé z první poloviny 19. století se vrátili k pěstování pestrokvětých kultivarů, v roce 1846 Van Houtte vypěstoval kultivar ´Tricolor de Flanders´, v roce 1845 vypěstoval šlechtitel Vibert kultivar ´Perle des Panachés´.
Rosa gallica ´Officinalis´ je keřík asi 70cm vysoký, tvořící řídké polykormony. Stavbu má podobnou jako původní druh, prýty jsou jemně štětinatě ostnité nebo stopkatě žláznaté, světle zelené kožovité listy jsou pětičetné. Květy mají karmínově červenou barvu, jsou poloplné, příjemně vonící. Šípky jsou na dlouhých stopkách polokulovité, tmavočervené. Kultivar ´Versicolor´ má také poloplné květy, bílé, růžové a červeně žíhané, až 8cm velké. Kultivar ´Tricolor de Flanders´ je keřík až 1m vysoký, s převahou červených tónů v pestrém květu.

Původ:
Kulturní růže keltská je původem z Blízkého východu.

Pěstování:
Růže nakupujeme přímo v růžových školkách a vysazujeme je v den nákupu. Připravíme jamku alespoň 40cm, která bude do hloubky 60cm prokypřená. Nadzemní část předběžně zkrátíme, konečný řez provedeme na jaře. Musíme také zkrátil kořenový systém a odstranit všechny poraněné kořeny. Před výsadbou ponoříme kořeny alespoň na hodinu do jílové kaše nebo do vody. Keřík musí být v jamce trochu „utopený“, o pět centimetrů hlouběji než rostl ve školce. Rostlinky sázíme asi 45cm od sebe. Vyžadují dostatek světla a tepla, výživnou půdu a stanoviště chráněné před větrem. Lépe se jim daří v hlinité nebo hlinitopísčité půdě, nesnášejí půdy těžké, studené a uléhavé. Těžkou půdu můžeme upravit přidáním písku, odkyselené rašeliny, drcené borky, polystyrénových vloček, perlitu nebo keramzitu.
Během vegetace musíme pravidelně provzdušňovat půdu a odstraňovat plevel. Zalévat je dobré jednorázově, alespoň 25 -30 litrů na metr čtvereční týdně. Nezaléváme rozprašovačem na hadici, podporuje to houbové choroby a ke kořenům se tak dostane jen málo vody. Od první dekády září nezaléváme.
Na zimu růže chráníme tzv. nakopčením.

Hnojení:
Hnojíme na jaře před zahájením vegetace, nejlépe Cereritem. Hnojivo nesmí obsahovat chlór, doporučené jsou naopak stopové prvky, hořčík a vápník. Během léta můžeme růže přihnojovat na list tekutými hnojivy se stopovými prvky, např. Vegaflor. Hnojení na list provádíme v podvečer a při zatažené obloze.

Množení:
Množení růží patří do rukou odborníků. Můžeme to vyzkoušet sami, u některých druhů je to snadné. Nejsnadnější je řízkování, náročnější očkování, které se provádí asi od poloviny července do poloviny srpna. K očkování je zapotřebí vhodná podnož, nejlépe některý z beztrnných podnožových šípků.
Plané a podnožové růže se množí i generativně, výsevem nažek. Prošlechtěné odrůdy tak množit nelze.