Detail

Popis

---

Pouva řepňolistá je jednoletá, šedozelená bylina. Má lodyhy 0,3 -3,6m vysoké, přímé, jednoduché nebo větvené, v dolní části lysé, nahoře drsně chlupaté. Listy jsou dost velké, dlouze řapíkaté, vstřícné, široce vejčité až srdčité, hrubě a nepravidelně nebo dvakrát zubaté, svrchu drsné, na rubu šedavé. Rostliny jsou jednodomé, s různopohlavnými úbory jednotlivými nebo skládajícími po 2 -3 úžlabí i vrcholové klasy nebo laty. Úbory jsou 2 -4mm v průměru, zákrov je polokulovitý, naspodu plochý, dvouřadý, tvořený 10 zákrovními listeny, vnější zákrovní listeny jsou 2 -3mm dlouhé a 2 -2,5mm široké, obvejčité nebo široce obvejčité, bylinné, pýřité, po okraji s dlouhými řídkými žláznatými chloupky, vnitřní zákrovní listeny jsou kratší a užší než vnější, široce obvejčité, blanité, lysé, lůžko je plevkaté. Okrajové květy jsou pestíkové, fertilní, po 5, s redukovaným okvětím, drobné, terčové květy jsou obojaké, sterilní - produkující jen pyl, po 8 -20, s pětizubou korunou. Nažky jsou šedohnědé, šedé nebo černé, kapkovitého tvaru, 1,7 -2,8mm dlouhé a 1,1 -1,9mm široké, po dvou až pěti v jednom úboru. Rostlina kvete od srpna do října.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Pouva je domácí v kontinentální části Severní Ameriky, ve středu a na západu, a to na jihu Kanady a v USA, kde rostla v prériích a na půdách aluvií v dolních částech vodních toků.

Výskyt:
Pouva se druhotně vyskytuje také jinde, na jihu Kanady a téměř po celých Spojených státech s výjimkou většího území na východě a jihovýchodě. Roste nejen podél vodních toků, ale i jako plevel v obilí a na obdělávané půdě, na loukách, na dvorech statků, v zahradách, u cest, na rumištích, na pustých místech, kolem měst a podle železnic. Dává přednost půdám bohatým na živiny. V Evropě se rozšířila zejména v minulém století. Dnes se druh vyskytuje v Belgii, Bělorusku, ČR, Dánsku, Estonsku, Finsku, ve Franci, v Chorvatsku, v Jugoslávii, v Litvě, v Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, v Moldávii, v Německu, Nizozemí, v Norsku, Polsku, v Rakousku, v Rusku, SR, Švédsku, Švýcarsku, na Ukrajině, ve Velké Británii. Byl také nalezen v Asii na Kavkaze a v Rusku na Dálném východě. Dále je znám také z Austrálie. Je zavlékán hlavně obilím, osivem, olejninami, nebo výjimečně i jinak, s ptačím zobem, s vlnou, s železnou rudou. Některé lokality vznikly zplaněním z kultury v botanických zahradách. Většinou se vyskytuje na druhotných stanovištích v obvodu sídel a komunikací, často ale jen přechodně, zejména v chladnějších a humidnějších, většinou severnějších částech Evropy. V teplejších a kontinentálnějších částech Evropy, např. na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a zejména na Ukrajině, je druh místy úplně zdomácnělý a tamnější populace, dokonale naturalizované, představují potencionální zdroj pro další expanzi, roste tam nejen jako ruderál, ale místy i jako plevel v různých polních kulturách a v zahradách.
V ČR byl druh poprvé sbírán v roce 1947 v železniční stanici Praha-Bráník, ve SR v letech 1934 -1936 v Podunajské nížině. Nejstarší primární ohnisko výskytu v bývalé, ČSSR se stalo počátkem další expanze druhu v západní části Slovenska.
V ČR je druh v současnosti vzácně roztroušen, nebo v některých územích velkoplošně úplně chybí. Roste převážně na ruderálních stanovištích v sídlech a na dopravních lokalitách od planárního do kolinního stupně. Výjimečně je zavlékán do submontánního stupně. Většina lokalit se vyskytuje v teplé nebo méně často v mírně teplé oblasti. Poměrně často vystupuje druh v Polabí, kde byl nalezen dvakrát jako plevel na polích. Velmi vzácně roste nebo zcela chabí na území západních a jižních Čech nebo na Českomoravské vrchovině. Na Moravě roste zejména v jižní části území, na Hané a občas také ve východní části Slezka. Chybí v Jeseníkách a v Beskydech. Je zajímavé, že kontinentální pouva se vyskytuje v ČR relativně nejčastěji právě v Polabí, tedy v území laděném poněkud oceánsky. To je možné vysvětlit blízkostí zdroje diaspor, který představují po Labi z Hamburku dovážené a v labských přístavech vykládané olejniny, zpracovávané ve specializovaných závodech, z nichž nejvíce je jich právě v Polabí
Pouva je charakterisktickým druhem labské cesty adventivů. Ve SR je druh hojně roztoušen zejména v Bratislavě a v Podunajské nížině. Ojediněle se vyskytuje nebo úplně chybí v hornatém území středního a severního Slovenska. Většina lokalit se nachází v teplé klimatické oblasti, menší část v mírně teplé. Druh se vyskytuje od planárního do kolinního stupně s ojedinělým a přechodným výskytem v dolních polohách submontánního stupně. Ve slovenských nížinách se pouva vyskytuje jako ruderál, ale častěji také jako segetál, a to zejména v Podunajské nížině. Více zdomácnělá je v územích s nejvyšší kontinentalitou. Tamnější populace plevele jsou mnohem vitálnější než populace z českého Polabí. Druh je ve slovenských nížinách úpně a úspěšně naturalizovaný.
Pouva je u nás typickým polyhemerochorem, je zavlékána s obilím, olejninami, osivem, železnou rudou apod. Šíří se třemi hlavními migračními cestami, labskou cestou především se sójovými boby a s obilím, dováženými hlavně ze severovýchodu Spojených států přes Atlantik do Hamburku a dále po Labi do středních Čech, panonskou cestou pravděpodobně v minulosti z jihovýchodní Evropy zejména přes Podunajskou nížinu, případně části i na jihovýchodní Slovensko a nakonec na východoslovenská překladiště a do okolí východní cestou, a to především ukrajinskou pšenicí, nebo vzácně s železnou rudou.
V roce 1969 bylo prokázáno, že populace druhu z Polabí mají ve srovnání s populacemi z jihozápadního Slovenska rozdílné diasporobiologické vlastnosti, což je možné vysvětlit rozdílnou proviniencí obou skupin studovaných populací.
V ČR se chová druh dosud většinou jako ruderál, zatímco ve SR jsou časté i segetální výskyty. Před 20 -30 lety nastala na jižním Slovensku expanze druhu jako plevele do polí, a to především do okopanin. Byl zaznamenán jako plevel v kukřici, slunečnici, cukrovce, v zelenině, tabáku, pšenici, v luštěninách. Z toho důvodu ji zařazujeme mezi druhy vnitřní karantény. Na Slovensku se v současnosti rozšiřuje převážně „domácími diasporami“. Roste tam na kyprých antropogenních půdách, většinou hlinitých nebo písčito-hlinitých, většinou také na navážkách zeminy, rumištích, okrajích polí a místy i na polích. V sídlech se často vyskytuje také na staveništích a na stavebním rumu, na venkově na kompostech, rumuštích a hnojištích, nebo na zavážkách. Stále častěji se rozšiřuje železniční dopravou.

Růstové podmínky:
Produkce fertilních nažek v našich klimatických podmínkách je vždy snížena. Na Slovensku není expanze druhu vzhledem k vysoké produkci diaspor omezena. Méně příznivé podmínky pro jeho šíření jsou v ČR, kde rostliny plodí nepravidelně a sterilita dosahuje na některých lokalitách a v některých vegetačních obdobích až 100%.
nažky mají po dozrání výrazný klíční odpočinek a neklíčí vůbec nebo rozvlekle, pomalu a na nízké procento. Klíční odpočinek je přerušen při dlouhodobém suchém skladování, při uložení v chladných vlhkých podmínkách a částečně i po vyluhování diaspor. Nažky, které vyšly z klíčního odpočinku, klíčí v rozmezí teplot střídavých a stálých, optimum pro klíčení je při teplotách 6 -10/25-30°C. Hromadné vzcházení zjišťujeme od poloviny března do polviny dubna. Nažky zrají od konce srpna nebo začátku září a vysemeňují pomalu až do jara. Klíčivost nažek není příliš dlouhodobá.
Vysoká produkce nažek, klíční odpočinek a pomalé vysemeňování umožňují tomuto druhu rychlé a hromadné zdomácňování v teplých oblastech Slovenska. V ČR je jeho naturalizace brzděna nepravidelnou a nízkou plodností.

Množení:
Jsou rozšiřovány větrem, vodou, při pracovní činnosti člověka i endozoochorně.

Použití:
V současnosti je druh ČR více rozšířen v Polabí, kde vzácně proniká i jako plevel do polí, na jižní a střední Moravě, nikde ale hojně. Jednak díky menší vitalitě, což souvisí s vyšší oceánitou klimatu, zejména v Polabí, jednak díky nepravidelné a nízké plodnosti, má v řepařské zemědělské výrobní oblasti menší šance se jako polní plevel prosadit, i když na některých lokalitách se trvale udržuje už několik let. Populace na jihovýchodním a východním Slovensku jsou zcela naturalizovány a v budoucnosti je možné očekávat další šíření v teplé nebo vzácněji i v mírně teplé klimatické oblasti v kontinentálně laděných územích v oblasti kukuřičného a řepařského výrobního typu, a to především na okopaninách.
V ČR je nutné dbát na prevenci, na Slovensku je nutné omezit nebo likvidovat výskyt druhu na prné půdě, zejména v okopaninách. Primární ohniska lze likvidovat jednak ručním pletím, jednak případným použitím ekologicky i ekonomicky vhodných herbicidů. Je nutné zabránit vysemeňování, protože vzhledem k ohromné plodnosti má druh pro své šíření, a to zejména na Slovensku, dobré předpoklady. Při větším výskytu v sousedství zemědělských kultur je doporučeno seříznutí nebo skosení rostlin ještě před nasazením plodů. Je nutné dbát na čistotu osiva. Při větším výskytu v polích je nutné použití herbicidů.
Pouva řepňolistá je cizí expanzivní plevel, řazený mezi druhy vnitřní karantény. Roste jako plevel zejména v okopaninách teplých oblastí. Rostlina byla pokusně pěstována jako olejnina a mladé rostliny před kvetením na siláž. Mléko krav, které spásají listy ale nepříjemně páchne. U citlivých lidí může dotyk s listy vyvolat zánět kůže. Vzhedem k velké produkci pylu působí rostlina jako významný pylový alergen, který je v Severní Americe původcem tzv. senné horečky. V ČR byla, i když patří k dosud méně častým rostlinám, prokázána aleglologickými testy. V nejteplejších oblastech SR se může rostlina podílet svými alergickými účinky při vzniku senné rýmy.