Detail

Popis

---

Pohanka obecná je rostlina s podélně rýhovanou, vzpřímenou, načervenalou, kolénkatou lodyhou, která je vysoká 60 -140cm.

Dolní střídavé listy jsou zelené až načervenalé, střechovitě trojboké, s krátkými blanitými palisty objímajícími lodyhu. Horní listy jsou přisedlé, podlouhle vejčité, na bázi srdčité.

Květy jsou bílé, růžové až karmínové, pětičetné, uspořádané v hroznovitém květenství, které je koncové, nebo vyrůstá z úžlabí listů.

Pod semeníkem vyrůstají nektaria, jejichž sekret pojídají včely. Plodem jsou 5 -8mm dlouhé, tmavě hnědé, šedé nebo mramorované trojboké, hladké nažky s ostře vyniklými hranami, uspořádány jsou v plodenství.

Čeleď:
Polygonaceae – rdesnovité

Původ:
Druh pochází z Asie, z oblasti mezi Bajkalským jezerem a Mandžuskem. Je to jedna z nejmladších kulturních rostlin. Ve staré Číně, Indii, ani ve Středomoří nebyla známa. Do Evropy se dostala v 16. století.

Pěstování:
Pohanka se pěstuje v tropech a v subtropech, ve větších nadmořských výškách. U nás vyžaduje lehké písčité půdy, méně olistěné rané kultivary se pěstují převážně na semeno, kdežto bohatě olistěné pozdní kultivary se pěstují většinou v pícninářských směskách na zelenou hmotu. Vegetační doba závisí na klimatických podmínkách. Nepříznivě ji ovlivňuje zejména chladné a deštivé počasí v době květu a zrání. Podle průměrné délky vegetační doby rozlišujeme kultivary rané, kde dozrávají do 85 dnů od výsevu, středně rané, do 105 dnů a pozdní déle než 105 dní.

Použití:
Pohankové plody se rozemílají na krupici, ze které se připravuje pohanková kaše, nebo na mouku, která je našedlá a přidává se do jiných druhů mouky na výronu těstovin a cukrovinek. Otruby vzniklé při semílání se používají pro prasata a drůbež, zkrmuje se i sláma, protože je dobře stravitelná, nebo se používá jako stelivo.

Pohanka má také význam jako včelařská rostlina i jako složka pícnin meziplodin.