Detail

Popis

---

Nomocharis je považována za nejkrásnější liliovitou rostlinu a to pro její elegantní a exoticky vyhlížející květy. Rod stojí taxonomicky blízko liliím a řebříčkům. Všech 14 druhů roste planě v Himalájí, Tibetu a západní Číně. Nápodoba těchto podmínek je ve střední Evropě velmi obtížná, proto tuto rostlinu pěstují jen zkušení pěstitelé, nejsou příliš vhodné pro začátečníky.
Cibule nemají pevnou slupku, jsou velké, tvořené pouze podlouhlými šupinami, ze kterých vyrůstá 30 -70 cm dlouhý, hustě olistěný stonek s široce otevřenými trojčetnými světle růžovými nebo bílými květy. Okvětní lístky jsou při ústí často tmavě purpurové nebo skvrnité.
Listy jsou kopinaté, tvoří v dolní části lodyhy přeslen a nad ním vyrůstají jednotlivé listy ve šroubovici. Hrozen nese šest široce otevřených, 8 -9cm širokých, světle růžových až bílých květů s purpurově červeným středem nebo tečkováním, na bázi okvětních lístků jsou nápadná nektária. Plod je okrouhlá tobolka s četnými semeny. Rostlina je vysoká až 90cm. Kvete od června do července. Je mrazuvzdorná.

Čeleď:
Liliaceae - lilovité

Původ:
Nomocharis pochází z Himaláje.

Pěstování:
Rostliny vyžadují čerstvou, dobře propustnou, středně vlhkou půdu mírně kyselé reakce, vyšší vzdušnou vlhkost. Jejich pěstování je tedy snadnější ve Velké Británii nebo v severní Evropě než ve střední a jižní Evropě. Je vhodné zastíněné stanoviště. Semena snadno klíčí, ale výsevy jsou velmi citlivé k přemrznutí, vyžadují proto zimní ochranu. Semenáčky kvetou po 4 -5 letech, během této doby je musíme chránit před slimáky.

Přesazování:
Velké květuschopné cibule není třeba přesazovat.

Množení:
Nomocharis se množí semeny.

Použití:
Nomocharis je vhodný pro zastíněné, chladnější stanoviště ve skalce mezi řídkou travinnou vegetací, v řidší nivě nebo mezi keři drobných pěnišníků.