Detail

Popis

---

Mandragora lékařská je vytrvalá rostlina vysoká až 30cm. Má dužnatý větvený kořen, který často roste hluboko do půdy, někdy až do hloubky až 90cm. Z kořene vyrůstá mohutná růžice velkých vejčitých tmavozelených listů. Zpočátku jsou přímé, ale když plně vyrostou, rozkládají se po zemi. Během března a dubna vyrůstají z báze listů bělavé zvonkovité květy na krátkých stoncích. Z květů se vyvíjí bobule tvaru jablka, zprvu zelené, v době zralosti žluté, vonící po ananasu.

Rodové jméno „Mandragora“ je odvozeno z řeckého „mandra“, což znamená „stáj, chlév“ nebo „stádo dobytka“. Pravděpodobně se to vztahuje ke skutečnosti, že tato rostlina je pro dobytek jedovatá. Jinou možností je zkomolení řeckého „mandragorus“, které je naopak odvozené ze slova sanskrtu „mangros“ a „angora“ neboli „uspávající látka“. Druhové jméno „officinalis“ se týká léčivých vlastností rostliny, pro které byla zahrnuta do seznamu úředně uznaných bylinných léčiv. Anglické lidové jméno „satan´s apple“ (satanovo jablko) vzniklo pravděpodobně z tvaru plodu, který se podobá jablku.

Od pradávných časů je pověst mandragory jako magické rostliny ze všech ostatních rostlin nejrozšířenější.

Zmínky o ní jsou na egyptských papyrech, které pocházejí asi z roku 1700 př.Kr. A v pyramidách se našly i kousky kořenů mandragory. Tato rostlina byla také popsána na asyrských hliněných destičkách z roku asi 800 př.Kr.

Ve 4. století se o ní zmiňuje Theofrastos jako o afrodisiaku. Má se prý oškrabat a namočit do octa. Také tvrdí, že rostlina by se měla sbírat pouze s tváří obrácenou k západu a před tím kolem ní nakreslit mečem tři kruhy.

Za časů Plinia se dávala mandragora žvýkat osobě před operací, protože má schopnost otupit bolest a vyvolat spánek. Plinius prohlásil, že mandragora připomíná buď mužské nebo ženské genitálie.
Jako víno odsouzenců se podávala mandragora na houbě těm, kteří měli být ukřižováni nebo pověšeni. Pověst praví, že jako jedna z mnoha krutostí byl Kristovi podán ocet místo mandragorového vína. Spánek podobný smrti vyvolaný mandragorou vedl Římany k tomu, že začali těla ukřižovaných probodávat kopím, aby nastala zaručená smrt, a ne pouze omámením mandragorou.

V dávných dobách měla mandragora pověst afrodisiaka. Řekové ji zasvětili bohyni lásky Afroditě. O mandragoře se tvrdilo, že je silným pomocníkem plodnosti. Arabové nazývali kořen mandragory „ďáblovými varlaty“. V biblické Genesis uskuteční Rachel a Leah výměnu, při které získá kořeny mandragory jejího syna, aby se stala plodnou.

V 5. století se poprvé objevily rukopisné kopie Dioskoridových spisů s obrázkem kořene mandragory v podobě lidské postavy.

Kořeny mandragory se po mnoho let považovaly za univerzální kouzelný talisman. Ve středověku lidé věřili, že kořeny rostou tak, aby se podobaly buď muži nebo ženě. Mandragora nebo kousky jejího kořene byly vždy velmi drahé. Ani tehdy ani dnes se ale za vysokou cenu často vůbec neprodávala a neprodává mandragora, ale kořen posedu bílého, vyřezaný do tvaru lidské podoby.. kořen mandragory měl učinit neplodné ženy plodnými, pozvednou blahobyt, přinést štěstí, uhádnout tajemství, zvítězit v lásce a probudit vášeň.

Když se mandragora vytáhne ze země, vydá podle jedné z pověstí tak strašný skřek, že ti, kdo ho uslyší, přijdou o rozum. Proto prý sběrači mandragory musí vyrazit v pátek před východem slunce a zacpat si uši vatou zapečetěnou smolou nebo voskem. Kořeny by měli uvolnit ze země a přivázat k ocasu psa. Pak se ukrýt do bezpečí a psovi hodit chléb. Pes vytáhne mandragoru, pojde a pán může sebrat kořen.

Bestiář ze 12. století říká, že mandragora může podnítit vášeň dokonce i u slona. Mandragora také sloužila ke kontaktům se zásvětím.

Čeleď:
lilkovité

Původ:
Mandragora pochází z jihovýchodní Evropy, ale dnes se v zahradách pěstuje na celém území Evropy.

Pěstování:
Pro pěstování v zahradě je obtížné tuto rostlinu získat.

Použití:
V moderní medicíně se mandragora stále používá k uklidnění pacienta před operací. Napomáhá také omezit tvorbu sekretu v plicích, potlačuje cestovní nevolnost. Z listů se mohou připravit placky na zanícené rány a vředy.

Vnitřní používání mandragory se nedoporučuje.