Detail

Popis

---

Křižatka obecná je jednoletá, světle až živě zelená bylina se svazčitými kořeny, lodyhy jsou 30 -70cm vysoké, vystoupavé nebo poléhavé až zcela vzpřímené, dužnaté, mělce rýhované, s velkým počtem článků. Listy jsou střídavé, tlusté, dužnaté, bledě až sytě zelené, dolní listy jsou podlouhle vejčité, horní téměř vejčité, 2 -8cm dlouhé a 0,6 -2cm široké, širokou bazí lodyhu objímající, v horní části zašpičatělé. Květy jsou obojaké, vyrůstají v květenství z paždí listů na dlouhých stopkách s široce srdčitým zelenavým toulcem, zakrývajícím květy až do rozkvětu. Kališní lístky jsou zelené, vejčité, dva z nich naspodu srůstají. Koruna je složena ze dvou velkých, modrých korunních lístků a třetího drobného, bledého. Tyčinky jsou tři, staminodia také tři, pestík má na vrcholu trojklanou hvězdicovitě rozloženou bliznu. Plody dvou- nebo trojdílné, suché, 4 -5mm dlouhé a 2mm široké tobolky s rozměry podobnými pšeničným obilkám. Semena jsou téměř trojhranná, z jedné strany ploše zaoblená, 2,7mm dlouhá a 2,3mm široká, tmavá, tvarem proměnlivá. Rostlina kvete od července do října.

Čeleď:
křižatkovité

Původ:
Křižatka obecná pochází z východní Asie. Je domácí v Japonsku, Korei, Číně, na Dálném východě v Rusku. Roste tam na svazcích hor, na skalách a v suti na sopkách, také na březích řek. Druhotná stanoviště jsou různorodá - rumiště kolem sídel, písčité náspy, kolem cest. V Japonsku roste druh na starých doškových střechách. Velmi často roste v zahradách, v sadech, na sklonech hor v citroníkových a čajových kulturách, na polích na nových i starých úhorech. Nejrozšířenější je na polích, kde zapleveluje obilniny včetně rýže, proso, pohanku a len. Tato druhotná stanoviště osídluje především intenzivně v okruhu původního areálu. Z toho je zřejmá nebezpečnost plevele.

Výskyt:
Křižatka obecná roste druhotně místy v Asii, a to v Rusku a na Kamčatce, na východní a západní Sibiři a na Kavkaze. V Evropě je známa z Bulharska, ČR, Dánska, Finska, Chorvatska, Itálie, Lotyšska, Maďarska, Nizozemí, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Řecka.
Tato rostlina je typickým polyhemerochorem. V původním areálu ve východní Asii je hlavní cestou šíření podél cest a železnic, obilními transporty. Touto cestou se druh může rozšiřovat i do vnějších oblastí původního areálu. S obilnými transporty je v korelaci i šíření osivem rýže. Tímto způsobem se druh dostal i na Kavkaz s korejskými odrůdami rýže a odtud do Bulharska. Velmi pravděpodobný je také transport druhu se sójovými boby z východní Asie, méně pravděpodobně z USA.
V ČR byl druh nalezen na dvorech třech závodů na zpracování olejnin, buď pěstovaný, nebo zplanělý. Je pravděpodobné, že druh na dvorech továren na zpracování olejnin nejprve zplaněl, vytvořil semena a později byl převeden zaměstnanci pro svůj dekorativní vzhled do kultury. Tak by bylo možné vysvětlit část novějších výskytů v českém Polabí. Do Zakavkazí se druh dostal v diasporách se zeminou a sazenicemi. Výjimečně byl zavlečen transportem dobytka, s vlnovým odpadem, nebo s dovezeným měkkým dřevem na výrobu zápalek.
Asi pod ruhé světové válce, nejvíce od šedesátých až sedmdesátých let se začala křižatka pěstovat v ČR a SR mnohem častěji než dříve jako okrasná rostlina a to především na předzahrádkách, zahradách a záhonech domů. Pro svůj pěkný vzhled se pěstování druhu pro okrasu v teplých územích ČR a SR stále více rozšiřuje. Tak dochází k dalšímu opakovanému zplaňování a šíření druhu mimo zahradní kulturu do okolí zahradek, podél cest, na rumiště, na skládky nebo i do okolí železničních nádraží a na některé přístavní lokality, kde byla zprvu jen pěstována. První nález v Čechách mohl souviset s obilními transporty z Kazachstánu, nebo se šířením sójovými boby.
Křižatka se v budoucnu stane v ČR a zejména ve SR postupně plevelem, a to v nejteplejších územích. Limitujícím faktorem expanze druhu do polí v Podunajské nížině je relativně suché lima jižního Slovenska, v severnějších oblastech a vyšších polohách zase nižší teplota.
Vzhledem k chování druhu na našem území ho zařazujeme mezi druhy vnější karantény.

Růstové podmínky:
Křižatka se vyznačuje úpornou životností. Nadzemní části jsou oddělené od kořene a vadnou velmi pomalu. Z toho důvodu druh v obilných snopech dlouho nezasychá. Přesto, že semena a tobolky se od semen plodin moderními stroji snadno oddělují, není odstranění tohoto druhu lehký. Jednotlivé lodyhy křižatky zakořeňují, což ztěžuje její hubení v okopaninách. Další pro zemědělce nevýhodnou vlastností je dlouhodobá klíčivost semen v půdě.
Rostliny nemají velkou produkci semen, ale i v našich podmínkách bývá až 90% semen fertilních. Po sklizni nemají výrazný klíční odpočinek, ale rozsah teplot pro klíčení je poměrně úzký - 10 -15/25 -33°C, optimální teplota pro klíčení je 10/30°C. Hromadné vzcházení je možné pozorovat od druhé poloviny dubna do začátku května a další vývoj pokračuje jen zvolna. Plody zrají od druhé poloviny září. Semena mají dlouhodobou klíčivost. Po šestiletém skladování v nevytápěné místnosti klíčila ještě na 55%. Semena stará 11 a více let už neklíčila.
Pozdní zrání a vysemeňování, úzký rozsah teplot pro klíčení semen, který neumožňuje podzimní vzcházení a dlouhodobější klíčivost semen, napomáhají tomuto druhu při zdomácňování a šíření c našich klimatických podmínkách.
V příštích letech dojde pravděpodobně k postupné naturalizaci druhu na našem území a jeho šíření na obdělávané půdy, a to zejména na květinové záhony nebo na zeleninové záhony. Na území ČR je možné očekávat šíření druhu především v teplé klimatické oblasti v řepařském zemědělském výrobním typu v Polabí, v kukuřičném a řepařském zemědělském výrobním typu v Polabí, v kukuřičném a řepném výrobním typu na jižní Moravě, na území SR hlavně v kukřičné výrobní oblasti a přilehlé řepařské oblasti v Podunajské a Východoslovenské nížině.
Aby se zamezilo dalšímu šíření, je nutná prevence. Porosty druhu na okrajích zahradních kultur a větší ruderální výskyty je nutné sledovat. Zatím stačí kontrola stanovišť a vytrhávaním rostlin a jeich pálením, protože nespálené vytržené rostliny jsou schopny obrůstat.

Použití:
Křižatka obecná je cizí expanzivní plevel, řazený mezi druhy vnější karantény. V současné době je pěstovaná jako okrasná rostlina a zplaňuje. Je známa jako stará barvířská rostlina. V Japonsku a v Číně získávali z květů modré barvivo. Goldové na Dálném východě vybarvují jejím barvivem kůže zvěře a rybí kůže. V minulém století byla křižatka speciálně pěstovaná v povodí Amuru, kde z květů získávali pigment také k barvení kůží. Modrá barva t květů byla velmi oblíbená u Evenků a Nanajců. V Číně a v Indii je rostlina rozšířena jako zelenina a jako pícnina. V Japonsku slouží květy k výrobě zvláštního papíru Awabana. Kultivar Hortensis je pěstován jako ozdobná rostlina.