Detail

Popis

---

V horách Nového Zélandu roste 24 druhů tohoto rodu. Na skalkách se pěstuje jen několik z nich. Jsou to převážně plazivé rostliny, které se svými poléhavými kořenujícími lodyhami rozšiřují do rozsáhlých koberců. Lodyhy jsou listnaté, listy peřenosečné, střídavé. Květy jsou většinou nenápadné, jsou nahloučeny na koncích tenkých stopek do polokulovitých až kulovitých květenství.
Nejčastěji se pěstuje kotula kostrbatá, vysoká 3 -5cm. Bujně se rozrůstá, je tedy vhodná jako výplň mezi šlapáky, mezi schody apod. Nevadí jí sešlapování, pouze méně pokvete. Květy jsou nenápadné, její hlavní ozdobou jsou tmavě zelené listy s hnědým nádechem.
Podobná předchozí je Cotula potentillina. Je jemnější a má olivově zelené listy, které se na podzim zbarví dohněda.
Méně odolná je Cotula pectinata. Je známá ve třech varietách: varieta pactinata tvoří řídký, 2 -4cm vysoký koberec, varieta wilcoxii a hustě chlupatá varieta villosa. U nás se nejčastěji pěstuje varieta wilcoxii. Má jasně zelené peřenosečné listy, asi 3cm dlouhé. Je ozdobná jak pěknými listy, tak i drobnými žlutavými květy v plochách úborech na 3 -5cm vysokých stopkách, úbory při odkvétání hnědnou. Kvete od začátku léta do podzimu. Rozrůstá se do ozdobných polštářků.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Většina druhů rodu Cotula pochází z Nového Zélandu, několik dalších z Jižní Ameriky a Jižní Afriky.

Pěstování:
Kotuly rostou dobře v hlinitopísčitých humózních kyselých půdách s dobrou drenáží, na slunci i v polostínu. Cotula pactinata var. wilcoxii vyžaduje dobrou drenáž, kyselou písčitou a kamenitou zem a stanoviště na slunci, ale ne na úpalu. Nesnáší stálé vlhko, proto ji obložíme drobným štěrkem a na zimu ji přikryjeme sklem.

Množení:
Kotuly se snadno množí odtržky zakořeněných lodyh po odkvětu, které se dobře ujímají.

Použití:
Nenáročné druhy se uplatní jako náhrada trávníku, na políčkách s cibulovinami, kde vyplní místo po jejich odkvětu, nebo mezi šlapáky.