Detail

Popis

---

Jak vzniklo rodové jméno této rostliny zatím nevíme. Anglická literatura tvrdí, že jde o zlatinizovanou podobu arabského slova „doroniqi“, které označovalo nějakou jedovatou rostlinu. Kořeny některých kamzičníků prý žvýkali lovci kamzíků, aby netrpěli závratí. Tím lze ale pouze vysvětlit vznik německého názvu „Gemswurz“.
Kamzičníky jsou hvězdicovité rostliny Starého světa. Nejznámější z nich je kamzičník rakouský, rostoucí kromě Alp i v Pyrenejích, v jiho- i středofrancouzských vrchovinách, v Apeninách, na Balkáně a v Malé Asii, na severu ve Vysokých Sudetech, na Šumavě a v Karpatech. Kromě něj se pěstuje i kamzičník srdčitý (Doronicum columnae), který tvoří kompaktnější trsy na předchozí druh a lépe snáší teplá a suchá léta v nížinách. Dalším osvědčeným zahradním druhem je kamzičník východní (Doronicum orientale), častější než předchozí druhy, kvete v polovině dubna. Tento druh má i několik kultivarů, odlišných vzrůstem a dobou květu.
Kamzičníky jsou vytrvalé byliny s podzemními, často hlízovitě ztlustlými oddenky. Nedělené listy tvoří přízemní růžice, z jejichž středu vyrůstají olistěné lodyhy zakončené terminálními žlutými úbory. Kvetou od dubna do června, podle druhu a polohy. Plod je nažka. Některé kamzičníky ve druhé polovině léta zatahují.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Kamzičník srdčitý pochází z Jižních Alp a Balkánu, kamzičník východní z jihovýchodní Evropy a z Kavkazu, kamzičník rakouský pochází z Alp, roste na lesních světlinách, v okolí pramenišť a horských bystřin a ve vysokohorských nivách. Nachází se v nadmořských výškách až 2000m.

Pěstování:
V zahradách vyžadují kamzičníky hlubší, živinami a humusem dobře zásobené půdy, spíše těžší než propustné a dostatečnou zálivku. Lepší je pro ně slunné stanoviště, než polostín, na kterém méně kvetou. Pokud budeme včas odstřihávat odkvetlé květy, prodloužíme dobu kvetení.

Množení:
Kamzičníky množíme dělením trsů, nebo semeny.

Použití:
Kamzičník je vhodný do zahrad ve skupinových výsadbách a také k řezu.