Detail

Popis

---

Starořečtí učenci Nicandros a Dioskorides označovali výrazem iberis nějakou řeřichu, nejspíš trávolistou. Jméno je odvozeno od římského názvu někdejších obyvatel Iberského poloostrova, Iberů. Toto pojmenování použil C. Linné sice také pro brukvovitou rostlinu, ale zcela jiných vlastností.
Známe 30 -40 druhů tohoto rodu. Pro zahradu je vhodná stálezelená iberka vždyzelená. Bylo vyšlechtěno i několik kultivarů iberky, např. ´Nana´ nebo ´Little Gem´ či starší a bohatě kvetoucí ´Schneeflocke´. Stálezelená je i iberka skalní (Iberis saxatilis), která je 5 -10cm vysoká, polštářkovitá nebo spíše polokeř.
Není mnoho vytrvalých iberek, více druhů je jednoletých nebo dvouletých. Vytvářejí nízké, celistvé, keříčkovité trsy až polštáře. Lodyhy jsou listnaté, listy víceleté, neopadavé, střídavé. Spodní části lodyh někdy dřevnatějí. Keříčky bývají 20 -25cm vysoké. Pokud roste iberka na jednom místě delší dobu, může vytvořit rozlehlé polštáře. Květy jsou bílé, dvoučetné, korunní lístky nestejně velké, okrajové květy v květenstvích paprskují. Vyrůstají v hroznovitém květenství, kvetou od konce dubna do června. Plod je šešulka.

Čeleď:
Brassiaceae - brukvovité

Původ:
Iberka vždyzelená pochází převážně z jižní Evropy a z Malé Asie. Ze Středozemí zasahují severněji jen na několika předsunutých lokalitách.

Pěstování:
Iberky vyžadují slunné stanoviště a propustnou, odvodněnou půdu. Když se pravidelně po odkvětu seřežou, brzy obrazí a vytvoří hustší, celistvé polštáře. Seříznuté části je možné použít k řízkování. Je dobré rostliny občas přihnojit a poskytnout rostlině lehký kryt proti zimnímu slunci.

Množení:
Iberka se množí řízkováním.

Použití:
Iberka se vysazuje zejména jako štěrbinová rostlina do skalek a suchých zídek, ale je možné ji použít v zahuštěné, plošné výsadbě jako půdopokryvnou rostlinu s celoroční působností.