Detail

Popis

---

Huseničák šedý je jednoletá až dvouletá, šedozelená bylina s kůlovým kořenem. Lodyhy jsou 30 -80cm vysoké, přímé nebo vystoupavé, bohatě větvené, v dolní části s jednoduchými, dolů směřujícími, 0,2 -0,5mm dlouhými chlupy. Listy jsou na obou stranách dost chlupaté, našedle zelené, přízemní a dolní lodyžní listy jsou 7 -16cm dlouhé, řapíkaté, s čepelí v obrysu obkopinatou, lyrovitě peřenosečnou až peřenodílnou, s 1 -5 páry postranních úkrojků a podlouhlým a vejčitým, 4 -7cm dlouhým, na okraji mělce nepravidelně zubatým, na bázi uťatým až srdčitým koncovým úkrojkem. Horní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až klínovitou bází přisedlé, s čepelí úzce podlouhlou až kopinatou. Květenství je hrozen bez listenů, vřeteno květenství je v dolní části větvené, řídce přitiskle chlupaté, stopy květenství jsou kratší než kališní lístky, které jsou na bázi slabě vakovitě vyduté, u rozkvétajících květů nanejvýš šikmo odstálé, při odkvětu vzpřímené, 3 -4,5mm dlouhé, lysé nebo roztroušeně chlupaté, korunní listky jsou 6 -8mm dlouhé, žluté až světle žluté, tyčinek je šest, bez přívěsků, blizna je paličkovitá, semeník má 8 -14 vejíček. Plodní stopky jsou vzpřímené, k vřetenu přitisklé, 2,5 -4mm dlouhé, téměř stejně široké jako plod. Plody jsou šešule, na průřezu okrouhlé, chlopně v mládí trojžilné, později žilky nezřetelné, přehrádka úplná, zobánek je 4 -7mm dlouhý, v dolní části o málo užší než šešule, upostřed nafouklý s 1 -2 semeny. Šešule jsou přímé, k vřetenu plodenství přitisklé až šikmo odstáté, 8 -15mm dlouhé a 1 -1,6mm široké, s 6 -12 semeny, chlopně jsou krátce chlupaté nebo lysé. Semena v pouzdrech jsou jednořadá, válcovitá až vejcovitá, 1 -1,4mm dlouhá a 0,6 -1mm široká, osemení je jemně síťnaté, červenohnědé, při navlhčení neslizovatí. Rostlina kvete od června do října.
Celkovým vzhledem podobný druh Brassica nigra se odlišuje řídce odstále štětinatě chlupatými bázemi lodyh, řídce chlupatými, jasně zelenými listy a zejména šešulemi, které jsou 15 -25mm dlouhé a 1,5 -1mm široké, s kýlnatými chlopněmi s výraznou střední žilkou a s 2 -3mm dlouhým, tenkým bezsemenným zobánkem.

Čeleď:
brukvovité

Původ:
Huseničák šedý pochází z mediteránního a íránsko- turenského areálu. Jako původní je zaznamenán v Evropě u Albánie, Baleár, Korsiky, Kréty, Francie, Řecka, Španělska, Itálie, Jugoslávie, Portugalska, Sardínie, Sicílie, Malty, Turecka, Krymu a Kavkaze, dále na Kanárských ostrovech a v severní Africe v Maroku, Alžírsku, Tunisku, Libyi, v Asii také v Izraeli, Libanonu, Sýrii, Iráku, Íránu a na Kypru. Ve svém původním areálu roste huseničák jako plevel na polích, podle cest, na suchých a štěrkovitých místech, na trávnících, na rumištích a obnažených půdách, v severní Africe až do nadm. Výšky 1500m.

Výskyt:
Zdomácnělý byl huseničák zaznamenán v Rakousku, Belgii a Lucembursku, Velké Británii, Dánsku, Německu, Irsku, Švýcarsku a Nizozemí. Jinde v Evropě se vyskytuje většinou jen přechodně, a to v Maďarsku, Polsku, ČR, Norsku, Švédsku, Finsku, Litvě, Lotyšsku, Bělorusku, občas v Rusku a na Ukrajině. Zdomácnělý se vyskytuje také ve Střední Asii, v USA v Kalifornii, v Argentině, Austrálii a na Novém Zélandě. V oblasti sekundárního areálu se vyskytuje u cest a železničních komunikací, v přístavech, na rumištích, na polích a podobných stanovištích. Dává přednost sušším, živinami bohatším půdám. Do střední a severní Evropy je zavlékán obilím, osivem, olejninami, vlnou, marockým a španělským korkem, ptačím zobem a v minulosti také s obaly jižního ovoce. Jako příměs je v osivu. Zejména v jihofrancouzském. Do Finska byl zavlékán většinou s obilím argentinského a australského původu.
V ČR byl huseničák poprvé zjištěn 19. září 1956 v Petrovicích u trati. V současné době známe 31 lokalit v ČR. Na Slovensku huseničák neroste. Nadmořská výška lokalit se pohybuje od 135m do 540m.
Huseničák je v ČR polyhemerochorem, šířeným obyčejně s dováženým osivem, olejninami a ptačím zobem. Naše lokality leží v mírně teplné a teplé oblasti, většinou na území s průměrnou teplotou vzduchu 7 -9°C s průměrným úhrnem srážek od 500 do asi 920mm. Většina lokalit se ale nalézá se srážkami do 700mm. Většina našich známých lokalit leží na území s nižší a nejnižší kontinentalitou, což znamená s vyšší a nejvyšší oceanitou. Relativně suboceánský charakter šíření druhu je patrně jednou z příčin absence huseničíku na Slovensku.
Na lokalitách se huseničák vyskytuje nejčastěji pouze v jednom až několika exemplářích. Rostliny neprodukují buď žádná životaschopná semena, nebo produkují většinou jen nepatrné množství vyvinutých semen, což souvisí a pravděpodobně převažující xenogamií. Pouze v Ústí nad Labem se huseničák reprodukoval více let. Z labských přístavů a lodních překladišť se může druh šířit při občasné velké vodě, kde jsou přístavní plochy s kolejemi dočasně pod vodou, pravděpodobně také hydrochorně.
Protože je huseničák v zahraničí místy plevelem, a výskyty se u nás někdy opakují, zařazujeme ho mezi druhy vnější karantény. Jeho další šíření je limitováno: 1. přítomností vhodných zdojů diaspor, 2. zavlečením do klimaticka vhodných zemí, 3. produkcí klíčivých semen.

Množení:
Semena jsou po uzrání bez výrazného klíčního odpočinku a klíčí hromadně v širokém rozmezí teplot. Optimální pro klíčení jsou ze střídavých teplot teploty 10 -15/20 -25°C, ze stálých pak 10 -15°C. Klíčení ale probíhá již od teplot těsně nad 0°C. Semena zrají od července a poměrně brzy vysemeňují. Vzcházejí buď v létě, nebo na počátku podzimu a většina mladých rostlin přečkává v našich podmínkách úspěšně zimu. Zčásti mohou semena vzcházet i počátkem jara. Mohou si uchovat dlouhodobou klíčivost.
Semena nemají speciální zařízení k rozšiřování a v druhotném areálu jsou odkázána na šíření člověkem při jeho pracovní činnosti.

Použití:
Je doporučeno prevetivní sledování nalezených lokalit, kontrola osiva, zejména travního a soustavný monitoring na území ČR. Na našem území se druh chová nejspíše jen jako efemerofyt s mírnou tendencí k naturalizaci, na Slovensku nebyl dosud vůbec nalezen.
Huseničák je zřejmě starým, dnes zapomenutým kultigenem. V semenu bylo zjištěno 31% olejen obsahuje kyselinu erukovou (37%), linolovou (17%) a linolenovou (16%).