Detail

Popis

---

Rod Matthiola zahrnuje 55 druhů rostoucích v tak odlehlých oblastech, jako jsou Středozemí, západní Evropa a Mikronésie. Jejich společné rodové jméno vzniklo na počest italského lékaře a botanika P. A. Mattioliho, který vydal nádherný herbář a působil i v Praze jako osobní lékař císaře Ferdinanda I. A později Maxmiliána II. Od té doby se v zahradách pěstují tzv. letní fialy neboli levkoje, osvědčené letničky, i když původně dřevnatějící polokeře.
Rostlina byla velmi oblíbená v 19. století, bylo vyšlechtěno desítky kultivarů, které se pěstovaly pro výraznou vůni a k řezu. Šlechtěním se v Evropě, zejména v Německu, Švédsku a ve Francii, a současně i v USA zabývalo více firem. V Kalifornii se dokonce fiala šedá dostala ze zahrad do volné přírody a zdomácněla tam.
V současné době převládají mezi kultivary zejména plnokvěté, některé zůstávají jednoduché a jen ty přinášejí semena, případně jsou z každého výsevu vždy některé jednoduché, samozřejmě při zachování stejného odstínu zbarvení korunních lístků. Většinou se kultivary fial dělí na tzv. jednovýhonové a větvené. Řada z nich nese krásná dívčí jména, jako Jitka, Milada aj.
Fiala šedá je 20 -70cm vysoký jednoletá nebo i vytrvalá rostlina, někdy to může být i polokeř. Má šedě plstnaté celokrajné střídavé listy. Původně čtyřčetné květy vyrůstají v koncových řídkých hroznech. Korunní lístky plnokvětých kultivarů bývají pomnožené přeměnou tyčinek a někdy dokonce i pestíků. Základní barvou je fialová v mnoha odstínech, ale i barvy odvozené a bílá. Plody jsou oblé, plstnaté, dekorativní šešule.

Čeleď:
Brassicaceae - brukvovité

Původ:
Fiala šedá pochází ze středozemí.

Pěstování:
Fiala vyžaduje písčitou až písčitohlinitou půdu, dostatečně zásobenou živinami a slunečné stanoviště. Semena se někdy vysévají už v únoru, nejpozději začátkem března do sterilizované země. Přepíchané a otužené sazenice se mohou vysadit na záhon již začátkem května ve sponu 20 -30cm.

Množení:
Fiala se množí semeny.