Detail

Popis

---

Jméno rodu pochází z řečtiny a znamená chocholku, kterou připomíná uspořádání květů v řídkém hroznovitém květenství. Dymnivky jsou většinou vytrvalé byliny s masitým hlízovitým oddenkem nebo hlízou, ze které brzy na jaře vyrůstají jemně členité listy. Ty u většiny druhů začátkem léta usychají a rostlina přečkává zbytek vegetačního období pod zemí.
Známe asi 300 druhů, jejichž řídká květenství tvoří protáhlé symetrické květy různých barev od žluté, bílé, růžové, fialové, po modrou, jeden z korunních lístků vybíhá ve zřetelnou ostruhu.
Domácím druhem středoevropských lesů je dymnivka dutá (Corydalis cava), která má hlízy velikosti ořechů, uvnitř duté. dymnivka bobovitá (Corydalis fabacea má naproti tomu hlízy plné. Dymnivka kašmírská (Corydalis cashmeriana) má světle azurově modré květy a Corydalis cheilanthifolia má bohaté hrozny žlutých květů a jemně dřípené, kapradiny připomínající listy.
Hlíza dymnivky duté je velká, dutí s kořínky po celém povrchu. Listy jsou dlouze řapíkaté, v obvodu široce trojúhelníkové, dvakrát trojčetné, modrozelené. Květ je hrozen tvořený 8 -20 souměrnými ostruhatými květy lila nachové, řidčeji růžové nebo bílé barvy. Jsou větroprašné. Plod je podlouhle kopinatá jednopuzdrá tobolka s dvěma chlopněmi a lesklými černými semeny s velkým bělavým masitým přívěškem, roznášejí je mravenci. Rostlina je vysoká až 35cm, kvete v březnu až dubnu, je mrazuvzdorná.

Čeleď:
Fumariaceae - zemědýmovité

Původ:
Dymnivky pocházejí nejčastěji z mírného pásu severní polokoule, především ze severovýchodní Asie. Některé druhy rostou v oblasti kolem Středozemního moře, ve střední Evropě je domácích pět druhů.

Pěstování:
Dymnivky jsou nenáročné na pěstování, upřednostňují polostinná místa, ale snesou i osluněné stanoviště. Vyžadují hlubší humózní, nepříliš suchou půdu.
Dymnivka kašmírská nesnáší v půdě vápník a vyžaduje dostatečně vlhkou humózní zeminu.

Množení:
Dymnivky se snadno množí samovýsevem a tvorbou drobných hlízek.

Použití:
V létě listy dymnivky zatahují, a proto je vhodné je kombinovat s jinými trvalkami tak, aby povrch půdy nezůstal holý. Nejvhodnější stanoviště je v zástinu listnatých stromů, v kombinaci s ladoňkami, ladoničkami, šafrány a jinými cibulovými a hlíznatými rostlinami.