Detail

Popis

---

Někteří vědci považují devaterník ještě za trvalku, jiní ho jednoznačně řadí mezi dřeviny. Existuje asi 80 druhů devaterníku. Název Helianthemum je odvozen z řečtiny, kde „helios“ znamená slunce a „anthos“ květ. V Anglii se devaterník nazývá „sluneční růží“ - san rose.
I když existuje poměrně velké množství druhů, v zahradách se s čistými, původními druhy téměř nesetkáme. Nejčastěji se pěstují zahradní kříženci, na nichž se vedle běžně rozšířeného devaterníku penízkového (Helianthemum nummularium) podílejí zejména druhy Helianthemum apenninum a Helianthemum chamaecistus. Jde převážně jen o kultivary, jako např. červenokvětý poloplný ´Blutstropfen´, plnokvětý červený ´Rubin´, červenokvětý jednoduchý ´Supreme´, bělokvětý ´Snow Queen´, žlutý jednoduchý ´Golden Queen´ a mnoho dalších.
Devaterníky jsou nízké poléhavé dřeviny, pěstované převážně jako trvalky, protože v chladnějších oblastech většinou nezamrzají. Na štíhlém stonku mají drobné, úzké, vstřícně postavené listy, u některých druhů nebo kultivarů stříbřitě šedé. Květy jsou u původních druhů většinou žluté, u kultivarů i jiných barev, jednoduché, pětičetné až plnokvěté, kališní lístky jsou nestejnotvaré. Kvetou dlouho, od května do konce července. Plodem je trojpouzdrá tobolka.

Čeleď:
Cistaceae - cistovité

Původ:
Devaterníky pocházejí převážně ze Středomoří a ze Střední Asie, tedy z oblastí teplých a mnohdy i suchých.

Pěstování:
Všechny devaterníky vyžadují slunce, teplo a suchou půdu. Nezamrzají a proto je dobré je koncem léta hluboko seříznout, aby zhoustly a pod zimním krytem z chvojí lépe přezimovaly.

Množení:
Kultivary se množí řízkováním.