Detail

Popis

---

Liliové květy této rostliny vydrží málokdy déle, než jeden den. To se také promítlo do názvu rostliny: day lily - anglicky, Taglilie - německy, denivka - česky. Také latinský botanický název má stejný význam. Je odvozeno z řečtiny : heméra - den, kállos - krása, tedy něco jako krása na jeden den.
Tato liliovitá bylina netvoří zásobní cibule a je jednou z nejrozšířenějších zahradních květin, spolu s mečíky, kosatci a růžemi. Existují zájmové organizace pěstitelů denivek a zahradnické firmy, které se soustřeďují právě na denivky.
V přírodě roste 10 -15 druhů této rostliny. V mnohem menší míře, téměř výhradně, se pěstují zahradní kultivary denivek, jejichž celkový počet už překročil deset tisíc. Rozlišují se na miniaturní (nízké kultivary s květy do průměru 7,5cm), malokvěté (středně vysoké do 90cm a s květy do průměru 11cm) a velkokvěté (až 100cm vysoké s květy do průměru až 18cm). Denivky patřící do první skupiny kvetou časně, v květnu, patřící do druhé skupiny kvetou v červnu a v červenci a rostliny z třetí skupiny kvetou často až do září.
Přírodní druhy se dnes už téměř nepěstují, s výjimkou japonských druhů Hemerocallis citrina a Hemerocallis minor.

Čeleď:
liliaceae - liliovité

Původ:
Denivky pocházejí z východní Asie a některé i ze Středomoří.

Pěstování:
Denivky jsou nenáročné, vytrvalé byliny. Na jednom místě zůstávají mnoho let a občas dokládají existenci zaniklých obcí nebo hřbitovů. V zemi mají svazčité, dužnaté kořeny, ze kterých vyrůstají a z nich přízemní, široce rozložité trsy úzkých, žlábkovitých listů. Květy jsou tvořeny šesti okvětními lístky. Jsou nálevkovité, s minimální životností. Na stvolu vyrůstá mnoho poupat, která se postupně rozvíjejí.
Denivky vyžadují hlubší, výživnou půdu na slunném stanovišti. Čím méně se s rostlinou hýbá, tím lépe kvete. Potřebuje ale dostatek místa, aby se dobře rozrostly. Nesnášejí dlouhodobé zamokření, v polostínu málo kvetou.

Množení:
Denivky se množí dělením trsů. Jsou dekorativní nejen květy, ale i olistěním. Zatahují až později na podzim.