Detail

Popis

---

Rod Bassia zahrnuje asi 26 druhů velmi teplomilných rostlin. Mezi ně patří bytel metlatý, zahrnovaný někdy i do Kochia. Hojněji se začal pěstovat až ve 20.století. Během léta vytváží kuželovitý tvar, podobný některým jehličnatým dřevinám. Asi proto se mu říká „letní cypříš“.
Rod Bassia by se měl česky jmenovat trnoplodník, ale toto jméno se neuchytilo. V zahradách se nejčastěji pěstují dva kultivary, kdysi považované za přirozené variety, nebo dokonce druhy: ´Childsii´ a ´Trichophylla´. První má výrazně jemnější olistění a až do mrazů zústává zelený, druhý se na podzim zbarvuje červeně.
Bytel metlatý je jednoletá, většinou šedozelená, někdy načervenalá bylina, s větveným, nehlubokým kořenem. Lodyhy jsou 20 -100cm vysoké, silné, naspodu dřevnatějící, bohatě větvené, i s větvemi v mládí hustě kadeřavě chlupaté, později řídce chlupaté až lysé, oblé nebo mělce rýhované. Listy jsou střídavé, čárkovitě až úzce podlouhlé, až 65mm dlouhé, 2 -5mm široké, ploché, se zřetelnou střední žilkou, dlouze špičaté, zúženou bází přisedlé nebo až krátce řapíkaté. Květy jsou na bázi s řídkým nebo hustým věnečkem chlupů, zřídka bez něho, po jednom v paždí listů, většinou netvoří zřetelně oddělená květenství. Okvětí jsou většinou lysé, jen na okraji brvité, okvětních cípů je pět, v horní části jsou dovnitř sehnuté, každý za plodu s hrbolkovitým, trojúhelníkovitým, ale někdy také křídlovitým výrůstkem. Tyčinek je pět, blizny dvě, dlouze papilaté, červené. Semeno je smáčklé, v obrysi okrouhlé, hladké, asi 2mm velké, černohnědé. Rostlina kvete od července do října.

Čeleď:
Chenopodiaceae - merlíkovité

Původ:
Bytel pochází pravděpodobně od jihovýchodní Evropy přes jižní část území bývalého SSSR, Střední Asii a Sibiř po Dálný východ, dále v Malé Asii, Íránu, Pakistánu, Indii, Mongolsku, Číně, na Tchaj-wanu a v Japonsku. Roste v sadech, zahradách, na rumištích.

Výskyt:
V nominátním poddruhu je bytel zavlečen a zdomácnělý v jižní a střední Evropě, nebo jen přechodně se vyskytující na severu, dále v severní a jižní Africe, v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandě. V Evropě roste v Albánii, Baleárech, v Belgii, Bulharsku, ČR, Dánsku, Estonsku, Finsku, Francii, Itálii, na Kypru, v Lotyšsku, v Maďarsku, na Maltě, v Německu, Nizozemí, v Polsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, Řecku, Sicílii, SR, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie.
Rostlina se v nominátním poddruhu často pěstovala a dodnes pěstuje na zahrádkách, na záhonech, v parcích, hřbitovech, a to většinou v pyramidální odrůdě var.trichophylla, která také často zplaňuje. Druh byl také pěstován v botanických zahradách. Kromě toho je druh zavlékán železniční dopravou, s obilím, olejninami, osivem, s textilními surovinymi, v minulosti s lodním dalastem apod., často ze zámoří, kam byl kdysi zavlečen.
Vzácněji a mnohem později byla do Evropy zavlékána subsp. densiflora, která je původní ve střední a východní Asii. V Evropě roste v těchto zemích: Belgie, Německo, ČR, Dánsko, Estonsko, Francie, Lotyšsko, Litva, Bělorusko, Nizozemí, Polsko, Rakousko, SR, Švýcarsko, Ukrajina, Velká Británie. Ve středné Evropě je mnohem vzácnější než subsp. scoparia a roste zpravidla na typických stanovištích adventivních rostlin, jako jsou železniční nádraží, přístavy, dvory továren na zpracování olejnin, textilních surovin, okolí sil a mlýnů apod. Poddruh subsp. densiflora byl zavlékán pravidelně s transporty z území bývalého SSSR.
Bytel metlatý je rozšířen jako plevel na polovině území Spojených států a v jižní Kanadě, snad v subsp. scoparia, ale pravděpodobně i v subsp. densiflora. Svědčí o tom některé advetivní nálezy ze zámoří. V Kanadě a v USA patří bytel mezi tzv. „obecné plevele“ a v Argentině mezi „plevele hlavní“. V USA roste na pustých místech, neplodných pozemcích a někdy také jako plevel na polích, na suchých půdách.
Nejstarší herbářový doklad z ČR pochází z roku 1811 z Dobříše, kde byl bytel jen pěstován. V současné době je typický poddruh na území ČR vzácně až hojně roztoušen, a to od planárního do kolinního stupně, výjiměčně do submontánního. Ekologické optimum druhu je v teplé oblasti, častý je také v mírně teplé oblasti. Nejvíce lokalit je v severní polovině Čech, na jihu Moravy v Podmoraví a na Hané. Druh se vyhýbá hornatým polohám.
Na Slovensku byl druh zaznamenán koncem 18. století na dunajském ostrově u Bratislavi. Také ve SR roste nejvíce v teplé a o něco méně v mírně teplé oblasti, od planárního do kolinního stupně. Nejvíce je rozšířen na jihozápadě, vzácně na středním Slovensku a četněji na východě Slovenska. Téměř úplně chybí na středním a zcela na severním Slovensku.
V ČR byl druh poprvé sbírán v září 1930 na Zlíchově u Prahy. Na Slovensku byl poprvé sbírán 25. září 1926 ve staré lesní školce v Bardějově. Většina lokalit na Slovensku se vyskytuje v Podunajské nížině, tedy v teplé klimatické oblasti v palnárním stupni, několik lokalit se nalézá v mírně teplé oblasti v kolinním stupni.
Bytel metlatý je typickým polyhemerochorem. Na území ČR a SR se šíří s obilím, olejninami, osivem, vzácněji s textilními surovinami, železnou rudou apod. v poslední době se intenzivně šíří železniční dopravou. Železniční nádraží patří k nejčastějším stanovištím subsp. scoparia nebo i vzácné subsp. densiflora, která se začala více šířit až po roce 1945 s konzumním obilím ze Střední Asie z bývalého SSSR. Bytel metlatý subsp. densiflora patří tedy mezi charakteristické taxony východní cesty adventivů.
S olejninami se často šíří ze zámoří oba poddruhy, i když subsp. densiflora nebyla z USA a z Kanady zatím oznámena.
Významným zdrojem šíření diaspor subsp. scoparia bývají také zahrádky a záhony s pěstovanými okrasnými kultivary nebo spíše morfotypy, které velmi často zplaňují a v okolí výsadeb se rychle šíří. Oba poddruhy preferují na území ČR a SR ruderální a vzácně i segetální stanoviště v oblasti řepařského a kukuřičného zemědělského výrobního typu. Subsp. densiflora je na teplotu náročnější. Další příčinou jejího zaostávání v šíření za nominátním poddruhem je pozdější doba zavlečení a také nedostatek zdrojů diaspor, se kterými je do střední Evropy tento poddruh zavlékán. Subsp. scoparia se vícekrát vyskytla také jako polní plevel na okopaninách, na úhorech a na strništích, a to v Podunajské nížině.
Robustní rostliny produkují velké množství biomasy, a úspěšně konkurují plodinám v získávání živin a vláhy, navíc je často i zastiňují. V současné době se začíná subsp. scoparia postupně rozšiřovat do polních kultur okopanin, především v Podunajské nížině. Zatím ji řadíme mezi plevele vnější karantény.
Subsp. densiflora byla dosud v polních kulturách zaznamenána jen jednou, v roce 1984 u Dunajské Stredy.

Růstové podmínky:
V našich podmínkách bytel pravidelně a bohatě plodí. Až 90% nažek bývá fertilních. Plody nemají vyvinutý výrazný klíční odpočinek a hned po uzrání klíčí hromadně v širokém rozmezí teplot. Optimální pro klíčení jsou 6 -15/30°C, ale klíčení může probíhat již od teplot těsně nad 0°C. Plody zrají až v říjnu a pomalu vysemeňují až do jara. Plody, které se dostanou do půdy brzy po uzrání, mohou ještě vzejít na podzim, ale klíční rostliny přes zimu zahynou. Hromadné vzcházení probíhá až do poloviny dubna. Ztráta klíčivosti není rychlá.
Vysoká a pravidelná produkce plodů, pozdní zrání, pomalé vysemeňování i dlouhodobější uchovávání klíčivosti napomáhají tomuto druhu při zdomácňování v našich podmínkách.

Pěstování:
Bytel roste skoro na každém místě v zahradě, lépe na slunci, protože je to stepní rostlina. Semena se vysévají v dubnu přímo na záhon ve vzdálenosti 50 -80cm od sebe, nebo se mohou pro urychlení předpěstovat.


Množení:
Lehké plody jsou šířeny větrem i vodou, ale hlavní podíl na jejich šíření má člověk při své pracovní činnosti.

Použití:
Bytel se využívá jako solitérní prvek v plodšných výsadbách, ale je možné z něho vytvořit i nízké krátkodobé živé ploty a také ho tak tvarovar. Pokud se použije v neoplocené zahradě, mohou ho okusovat zajíci. Po dozrání se stonky hodí k použití na metly. Dozrávající stonky slouží v Číně jako vhodná podložka k zakuklení bource morušového. V Jižní Dakotě je rostlina doporučena jako pícnina, ve východní Asii na siláž. Mladé vrcholky rostlin bývají používány v Japonsku a v Číně jako bylinky, hlavně na salát, v severovýchodní Číně jako zelenina do polévek. Podobně se tam sklízí jako zelenina pupeny a mladé listy. Semena jsou bohatá na bílkoviny, v USA je rostlina za tímto účelem pěstována. Semena byla používána při pečení chleba.
Bytel má použití i v lékařství. Odvar z plodů se v čínském a ruském lidovém léčitelství využívá pro své močopudné účinky a je užíván při zánětech močového měchýře a močových cest. Senena jsou v čínském lidovém léčitelství součástí mastí k léčení některých chorob kůže a končetin. Nálev z natě je tonikum, speciálně kardiotonikum, při vodnatelnosti, je močopudný, má hypotenzivní účinek, posiluje dýchání. Odvar a prášek stimuluje srdeční činnost, obojí se používá při tvoření cyst gonorrhoe. V minulém století se v ruské literatuře uvádělo, ře odvar pomáhá po pokousání vzteklého psa.
Je možné očekávat, že se bude druh postupně šířit v teplé klimatické oblasti v území řepařského zemědělského výrobního typu zejména na nových ruderálních stanovištích, zatímco tamtéž v oblasti kukuřičného výrobního typu stále více i na stanovištích segetálních, a to zejména v okopaninách. Určité zvětšování lokálního druhu, především v ČR, lze také očekávat v mírně teplé klimatické oblasti.
Při relativně menším výskytu na obdělávaných polích nebo v jejich sousedství lze likvidovat plevel mechanickým pletím - rostliny koření poměrně mělce, nebo je možné kosit porosty před nasazením plodů, aby se zabránilo vysemeňování. Větší výskyt druhu v okopaninách je možné potlačit vhodným použitím ekologicky i ekonomicky únosných herbicidů. Osivo musí být vždy čisté. V oblastech příznivých pro šíření druhu, kde se dosu jako polní plevel neprosadil, je nutná prevence, aby se eventuální šíření likvidovalo ihned na počátku.
Pokud se bytel vyskytuje jako nepříjemný plevel na kolejiších větších železničních stanic, může významně ohrožovat bezpečnost práce železničních zaměstnanců. Potom je nutná likvidace herbicidy.
Bytel metlatý je cizí expanzivní plevel, šířící se z ruderálních stavišť v nejteplejších územích SR a méně ČR do polních kultur, řazený mezi druhy vnější karantény. Je to okrasná rostlina, zdobící u nás zejména železniční stanice.