Detail

Popis

---

Bukvice lékařská je vytrvalá rostlina, dorůstající výšky až 60cm. Má chlupaté, podlouhle vejčité listy s hrubě vroubkovaným okrajem, slabě aromatické. Vyrůstají vstřícně na chlupaté čtyřhranné lodyze. Květy jsou růžové nebo načervenalé, uspořádané do hustého klasu. Rozkvétají od července do srpna. Celkovým vzhledem rostlina připomíná kopřivu.
Rodové jméno „Stachys“ znamená „klas“ nebo „palice“. Rostlinu takto pojmenoval antický botanik Dioskoridus. Keltové bukvici uctívali jako posvátnou bylinu. Existuje domněnka, že anglické jméno „betony“ je zkomolenina keltského slova „bew“ = „hlava“, a slova „ton“ = „ posilující“. To by mohlo naznačovat možnost použití bukvice lékařské při bolestech hlavy.
Bukvice lékařská se vždy pěstovala v klášterních zahradách a kolem hřbitovů. Měla chránit před čáry, kouzly a zlými duchy. Tomu, kdo ji nosí u sebe, měla ochraňovat duši i tělo, a toho, kdo si ji položí pod polštář, měla při spánku chránit před přeludy a zlými sny.
Bukvice se často vysazovala do zahrad, aby chránila dům od všeho zlého. Usušená a nasypaná po obvodu pozemku vytvořila ochrannou zeď, kterou nemohly překonat žádné zlé síly.
Rostlina byla známá i v klášterních nemocnicích Evropy, kde se používala k léčení dušnosti, bolestí hlavy, žloutenky, obrny, křečí, dny a různých druhů bolestí, při pokousání hady a psy. Sušená rostlina se používala ve Walesu jako lék na bolesti hlavy. Dobrými vlastnostmi ji údajně obdařila sv. Fraiida. Věřilo se, že moc a sílu bukvice lékařské znají divoká zvířata. Jeleni poranění šípy prý vyhledávali a spásali bukvici a rány se jim hojily. Anthony Musa, lékař císaře Augusta, hlásal, že bukvice lékařská se dá použít k léčení 47 nemocí, a napsal o ní velké pojednání.
Sušená bukvice se také kouřila jako tabák a prášek z ní se šňupal proti bolení hlavy. Z listů se připravoval čaj. Rostlina měla také výborné kosmetické vlastnosti, přidávala se do koupelí a parních lázní.

Původ:
Bukvice lékařská je původní v Evropě a Britských ostrovech.

Pěstování:
Semena se mohou sbírat při pěkném suchém počasí přímo z planě rostoucí rostliny na místech, která nejsou znečištěná výfukovými plyny nebo jinými emisemi. Celá plodenství svázaná do volných svazků se pověsí a usuší tak rychle, jek je to jen možné. Semena se ukládají před jarním výsevem do dobře těsnících nádob.

Sběr:
Rostlina se sbírá při rozkvětu a suší na teplém místě, nejlépe na slunci.

Množení:
Bukvice lékařská se množí semeny nebo na jaře z oddenků.

Použití:
K léčebným účelům se používají sušené nadzemní části. Bukvice lékařská je vhodná při léčení bolestí hlavy vyvolané nervovým napětím. Čaj posiluje centrální nervový systém a je možné ho použít ke zmírnění plicních potíží, bolestí v krku, astmatu, kataru, dny, revmatismu, pálení žáhy a dýchacích obtíží. Může se pít jako tonikum v rekonvalescenci, k odstranění únavy a slabosti, na potíže močového měchýře a ledvin a proti nadměrnému pocení. Pravidelné používáni může pomoci při křečových žilách. Pít půl šálku nálevu denně se doporučuje apatickým, slabým dětem. Proti parazitům je účinný silný odvar.
Šťávou z této rostliny je možné ošetřovat řezné rány, vnější vředy a staré boláky. Placky z listů jsou vhodné na pohmožděniny, pokousání nebo bodnutí hmyzem a také na řezné rány. Pokud se listy nechají namáčet pět minut v horkém červeném víně a potom se přiloží přímo na otevřenou ránu, dobře ji vyčistí a usnadní rychlou tvorbu hojivé tkáně.