Detail

Popis

---

Banánovník ovocný je vytrvalá bylina, i když to není strom, dosahuje výšky až 10 m. Její stvol prorůstá středem pochev listů, které se těsně objímají, a vytváření tak zdánlivý hnědý skvrnitý kmen.

Čepel listů je u největších exemplářů dlouhá až 6 m a široká až 1 m. Na konci stvolu vyrůstá až 1 m dlouhé květenství, které je tvořeno na vrcholu květy samčími, vyrůstajícími za temně červenými listeny, ve střední části jsou květy jalové a ve spodní části květy samičí, které se vyvíjejí v plody.

Plody jsou bobule dlouhé 14 - 28 cm, mírně zahnuté, na příčném průřezu 3 - 5 hranné, u kulturních druhů bezsemenné (vznikající bez oplození), u planých druhů se semena vytvářejí.

Pro transport se sklízejí plody ještě zelené, které jsou ale na příčném řezu zaoblené, ne hranaté.

Každá rostlina vytváří plody jen jednou a potom její nadzemní část zahyne. Nová rostlina vyroste z oddenku, asi za 8 měsíců vykvete a přinese plody. Jedna rostlina dá podle kultivaru 150 - 399 plodů o hmotnosti 2 - 40 kg. U nás prodávané růžice mají ve dvou řadách 12 - 15 plodů o hmotnosti 1,5 - 2,5 kg.

Čeleď:
Musaceae – banánovníkovité

Původ:
Druh pochází z jihovýchodní Asie. O pěstování banánů se zasloužili Portugalci, kteří zavedli banánovou sadbu v 15. století na Kanárské ostrovy, v 16. století do Ameriky a později do Evropy. K nám se banány dostaly až v roce 1924, kdy byly sestrojeny klimatizované lodě, umožňující přepravu banánů přes moře.

U nás se banánovníky pěstují jen ve sklenících botanických zahrad.

Pěstování:
Banánovníkové plantáže se nacházejí v tropických oblastech, kde průměrná roční teplota je vyšší než 20 °C a průměr ročních srážek je asi 2000 mm. Rostliny vyžadují velké množství vody, hluboké, písčitohlinité půdy s vysokým obsahem humusu, na PH nejsou citlivé. Nízké teploty a silný vítr je poškozují.

Použití:
Banánovník se pěstuje v mnoha kultivarech, jejichž plody se pojídají syrové, ale mohou se i vařit, péct, dusit a sušit.

Listy se používají k balení místo papíru, kryjí se jimi chatrče a získává se z nich vosk. Po sklizni se staré rostliny rozřezávají, vlákna listových pochev se používají na zhotovení pytlů, rohoží, provazů, odpad se zužitkuje na hnojivo.