Detail

Popis

---

Ambrózie trojklanná je jednoletá, tmavozelená bylina. Lodyhy jsou 30 -360cm vysoké, přímé, nevětvené až bohatě větvené, hranaté a žebernaté, obyčejně drsné. Listy jsou dosti velké, většinou vstřícné, v obryse vejčitě kopinaté až široce vejčité nebo vejčitě kostníkovité, dlanitě 3 -7 laločné nebo celistvé, pilovité, drsné, řapíkaté, s řapíky většinou úzce křídlatými nebo jen válcovitými. Rostliny jsou jednodomé s jednopohlavnými úbory. Prašníkové úbory jsou na vrcholku úžlabních nebo vrcholových hroznů, nící, o průměru 5mm, zákrov je slabě zvonkovitý až pohárkovitý, květů je 10 -125, jsou světle žluté, s úzce zvonovitou hyalinní pětilaločnou korunou. Pěstíkovité úbory jsou méně četné, přisedlé v úžlabí horních listů a na bázi hroznů s prašníkovými úbory, jednokvěté, zákrov srostlý. Plody jsou nažky trvale obalné ztvrdlými srostlými listeny zákrovu, bělošedé až šedočerné, pýřité, 4 -17mm dlouhé a 2 -10mm široké, obvejčité, obyčejně žebernaté, na vrcholu s kuželovitým zobanem, pod kterým je rozloženo 3 -11 kuželovitých, ostnitých nebo hrbolkovitých výrůstků, zakončujících žebra, v jedné nebo několika řadách. Kvete od srpna do října.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Ambrózie trojklanná je domácí v Severní a Střední Americe, kde roste zejména na březích řek, v křovinách, na bažinách a u rybníků, na obdělávaných půdách a na úhorech, na pustých místech, u cest a podél železnic.

Výskyt:
Druhotně se tato ambrózie vyskytuje na Haiti, v Evropě, v Asii. V Evropě je známa už více než sto let. Vyskytuje se v Německu, Švýcarsku, Švédsku, v Belgii, Dánsku. Francii, Itálii, v Lotyšsku, v Nizozemí, Polsku, ve Velké Británii, ve Finsku, Rakousku, Norsku, na Ukrajině, v Litvě, v Lucembursku, Rusku, v ČR, srov. Druh byl zavlečen zejména se severoamerickým obilím, olejninami, především se sójovými boby, krmivem, osivem, vlnou a lodním balastem. Nejčastěji se vyskytuje v Evropě jen přechodně na druhotných stanovištích b obvodu větších sídel a dopravních uzlů, v mořských i říčních přístavech, podél železnic, místy už zdomácňuje a to zejména na ruderalizovaném pobřeží řek. Někdy vystupuje na polích jako plevel, často ale jen přechodně. Jako obecný plevel roste v Japonsku.
V ČR byla ambrózie poprvé sbírána v roce 1960 v Brně na pozemku přádelny vlny. V současné době je známa z většího počtu lokalit v 19 městských a venkovských sídlech a jejich okolí. V minulosti byl druh pěstován v botanických zahradách, a to v Čechách v Praze už v první polovině minulého století v Kanálské zahradě, později v pražské botanické zahradě. Většina sídel a dopravních lokalit s výskytem druhu v ČR se nalézá v planárním stupni v nadmořské výšce 125 -600m, šest lokalit v kolunním stupni v nadmořské výšce 210 do 446.
Pro období do roku 1973 je možné druh na území ČR pokládat už za polyhemerochor. Do české republiky byla rostlina zavlékána zejména se sójovými boby a sójovým šrotem, dováženým ze Severní Ameriky, konzumním a krmným obilím nebo se sójovým odpadem, který se používá ke krmení drůběže a dobytka. Ojediněle byla zavlékána také s kanadskou řepkou nebo vlnovým odpadem. Chová se u nás jako charakteristický druh labské cesty adventivů. Nejvíce lokalit se nachází v Polabí, kde byly nalezeny největší exempláře, až 360cm.
V České republice se rostlina vyskytuje na těchto lokalitách: železniční nádraží, přístavy a lodní překladiště, okolí zemědělských budov, dvory závodů na zpracování olejnin, obilní sklady, sila a překladiště, okraje ulic a cest, rumiště, komposty, obdělávané pole a úhory, ruderalizované břehy Labe v sídlech, širá trať, zahradky hnojené vlnovým odpadem.

Růstové podmínky:
Ambrózie trojklanná dává přednost vlhkým, lehčím úrodným půdám, často na aluviích, na nichž je nepříjemným plevelem. Roste jako obecný plevel hlavně v kukuřici, sóje a dalších plodinách. Rostliny v Polabí nestejnoměrně a nepravidelně plodí. Poměrně těžké plody mají dobrou klíčivost. Půl roku staré plody klíčíly při pokojové teplotě během deseti dnů na 60%. V různých vegetačních sezónách a na různých lokalitách byla stanovena fertilita plodů 26 -29%. Nažky mají po dozrání výrazný klíční odpočinek a neklíčí vůbec nebo jen na nízké procento. Klíční odpočinek se částečně přerušuje při několikaměsíčním suchém skladování, nejúčinnější je však uložení nažek v chladných, vlhkých podmínkách po dobu 2 až více měsíců. Optimílní teplota pro klíčení plodů, které vyšly z klíčního odpočinku je 10 -15°C. Nažky, které byly vysety na podzim, vzcházejí hromadně od poloviny dubna do poloviny května. Klíčivost nažek je dlouhobější. Nažky zrající na podzim, se dostávají do půdy většinou až během zimy nebo brzy na jaře.
Poměrně vysoká plodnost, pomalé vysemeňování, pozdní zrání a klíční odpočinek s dlouhodobější klíčivostí, umožňují tomuto druhu zdomácnění v našich podmínkách.

Množení:
Za vhodných podmínek se rostlina může šířit hydrochorně. Její rozmnožování je ale většinou vázané na pracovní činnost člověka. Za určitých okolností mohou být nažky šířeny také vetrem, nevylučuje se možnost nšíření endozoochorního.

Použití:
Tento druh řadíme mezi druhy vnitřní karantény. Zatím jen na obdělávaných půdách v ČR na samém počátku svého šíření. Z tohoto důvodu se klade hlavní důraz na prevenci. Zahraniční osivo a konzumní boby je nutné testovat na přítomnost nažek tohoto plevele, aby se zamezilo evetuálnímu rozšiřování diaspor ze zahraničí. Z okopanin je možné rostliny odstranit pletím. Při větším výskytu na polích nebo v sousedství zemědělských kultur je dobré kosení porostů, a to nejpozději na počátku kvetení. Tato rostlina je citlivá vůči herbicidům. Při masovějších výskytech je dobré aplikovat ekologicky vhodný chemický prostředek.
Tento plevele má dosud jen negativní význam. Představuje jednak expanzivní polní plevel v počátcích šíření, jednak pylový alergén pozdního léta, který se může v budoucnu významně projevit zejména při dalším šíření druhu v Polabí. Pokud by se druh více rozšířil jako ruderál, mohl by ohrozit bezpečnost práce a místy v přístavech a v železničních uzlech brzdit manipulaci se zbožím.