Detail
Kategorie |
Jehličnany |
Výška rostliny |
do 50 m
|
Barvy listů |
zelená
|
Typy listů |
jehličnaté, stálezelené
|
Měsíce plodů |
Červenec, Srpen, Září, Říjen
|
Požadavky rostliny |
slunce, polostín, vlhko, mrazuvzdorná, nenáročné
|
Použití rostliny |
solitéra, v zemědělství
|
Popis
Smrk je snad nejdůležitější evropská dřevina. Vyniká velkou morfologickou proměnlivostí, jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření.
Smrk ztepilý je stálezelený strom vysoký 50m, s úzce jehlancovitou korunou. Má šupinovou borku a větve vyrůstající v přeslenech. Větévky mají charakteristické listové polštářky (pulvini), oddělené rýhami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici. Na průřezu jsou většinou čtyřhranné a průchody mají na všech čtyřech stranách. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté,s přitisknutými šupinami. Samčí květní šištice jsou červeně purpurové, až 2,5cm dlouhé, samičí šištice vyrůstají na koncích loňských výhonů a poté dorůstají v nerozpadavé, převislé šišky, až 16cm dlouhé, válcovité, s tvrdými šupinami velice proměnlivých tvarů. Mladé šišky bývají buď fialově purpurové - u
smrku ztepilého červenoplodého (Picea abies f. erythrocarpa), nebo zelené u
smrku ztepilého zelenoplodého (Picea abies f. chlorocarpa). Staré šišky mají základní barvu světle hnědou, semena jsou tmavohnědá, dole zašpičatělá, mají trojnásobně dlouhé křídlo.
Čeleď:Pinaceae – borovicovité
Původ:Domovem smrku ztepilého je severní a střední Evropa, v horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové porosty.
V Laponsku a na severu Ruska dosahuje téměř k severní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000m n.m. A tvoří horní hranici lesa.
Pěstování:Smrkové porosty rostou i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (tzv. podmáčené smrčiny. Rostou také, po vzoru většiny dnešních lesů, jako extrazonální kulturní smrčiny v nižších polohách, kde pak samozřejmě trpí nejen klimatickými činiteli, ale jako každá monokultura i četnými škůdci a negativními civilizačními vlivy.
Použití:Smrk ztepilý je důležitá hospodářská dřevina.