Detail

Popis

---

Smrk sitka je strom se širokou základnou koruny, vysoký 60 -90m, mezi smrky je největší. Má velice širokou korunu, tvořenou dlouhými, vodorovně odstávajícími větvemi, které však zůstávají na kmeni jen při solitérním pěstování. Mladé větévky jsou lysé, žlutavé, hluboce rýhované, pupeny špičaté, kuželovité, pryskyřičnaté, s tuhými šupinami. Jehlice jsou nápadně smáčknuté, 15 -25mm dlouhé, ostře špičaté. Na spodní straně mají 5 -6 stříbřitých řad průchodů, na líci jsou leskle zelené. Jehlice jsou otočené o 180 stupňů okolo své osy, takže svrchní a spodní strana jsou převrácené. Na horní straně větévek jsou jehlice přilehlé, po stranách odstávají. Šišky jsou 6 -10cm dlouhé, zpočátku žlutozelené, poté béžové, plodní šupiny jsou na konci vykousané, tenké a volné, 2 -3mm dlouhá semena mají nápadně dlouhé křídlo, až 12mm.
Smrk sitka je dlouhověká dřevina, dožívající se až 800 let. Do Evropy byla dovezena v roce 1831, do Čech v roce 1910.

Čeleď:
Pinaceae - borovicovité

Původ:
Smrk sitka si nese jméno podle místa svého původu, z ostrova Sitka při západním pobřeží Severní Ameriky, kde roste v úzkém, sotva stokilometrovém pruhu mezi Aljaškou a Kalifornií, tedy v bezprostředním klimatickém vlivu Tichého oceánu, od mořských břehů po nadmořské výšky okolo 900m.

Pěstování:
Tento smrk vytváří smíšené porosty s řadou dřevin, např. se zeravem řasnatým (Thuja plicata), cypřiškem nooteckým (Chamaecyparis nootkatensis), jedlí obrovskou (Abies grandis) aj.
Smrk sitka je vlhkomilná dřevina, která byla v Evropě místy zkoušena jako náhradní lesní dřevina, vysazovali ji hlavně němečtí lesníci v Pobaltí. Dobře roste zejména na britských ostrovech, kde byla spolu s douglaskou využita při zalesňování holin ve Skotsku.
Smrk sitka je sadovnicky cenný a hospodářsky využitelný.