Detail

Popis

---

Smrk pichlavý je jehličnatý strom vysoký 30 -50m, s hustými, velmi krátkými větvemi.
Tento smrk, zvaný také stříbrný, je nejrozšířenějším pěstovaným smrkem v evropských parcích a zahradách. Má silně přeslenovitě uspořádané větve a kmen s šedohnědou brázditou borkou. Mladé větévky jsou žlutohnědé, pupeny okrouhle tupé, nepryskyřičnaté, rašící později než u jiných druhů smrků. Mladé jehlice jsou měkké, modrozelené, dospělé jsou ale velmi tuhé, pichlavé, čtyřhranné, zakřivené, odstávající do všech stran, velmi proměnlivé ve vybarvení (některé kultivary jsou stříbřitě modře ojíněné). Šišky jsou podlouhlé, 5 -10cm dlouhé, v mládí zelené, ve zralosti pískově béžové. Zůstávají na stromě do následujícího roku. Plodní šupiny mají měkké, ohebné, na konci vlnitě vykousané.
Tento smrk byl objeven v přírodě v Coloradu až v roce 1862 a rok poté se jeho semena dostala do Evropy, bohužel promíchaná se semeny podobného smrku Engelmannova (Picea engelmanii). Oba mají sivé jehličí, dají se ale snadno rozlišit: smrk Engelmannův tolik nepíchá, má jehlice k větévkám více přitisknuté, větévky světlé a pupeny pryskyřičnaté.

Čeleď:
Pinaceae - borovicovité

Původ:
Smrk pichlavý je horská dřevina, rostoucí v Evropě, v polohách mezi 2000 a 3000m n.m. ve smíšených porostech s jedlí ojíněnou (Abies concolor), borovicí těžkou (Pinus ponderosa), douglaskou (Pseudotsuga menziesii) aj.

Pěstování:
Smrk pichlavý je neobyčejně přizpůsobivá dřevina, tolerantní k suchým i vlhkým půdám, odolná i k znečištění ovzduší, ne však do té míry, jak se očekávalo při jejím masovém nasazení v některých evropských horách, jejichž porosty byly zničeny imisemi.

Použití:
Tento smrk je používán do parků a zahrad, zvláště cenné jsou jeho kultivary.