Detail

Popis

---

Borovice rumelská je strom se štíhlou, v přírodě až válcovitou korunou, zavětvenou až k zemi, měřící 10 -25m. Její jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti, jsou až 10cm dlouhé, ostře špičaté, sivě zelené, na okraji jemně pilovité. Mladé větévky jsou zelené, lysé. Šišky vyrůstají na koncích větévek buď jednotlivě, nebo po třech až čtyřech. Jsou krátce stopkaté, odstávají nebo jsou převislé, válcovitě vejčité, 3 -4cm široké a až 15cm dlouhé, světle hnědé, podobné šiškám vejmutovky, ale širší. Plodní šupina jsou pod špičkou ztlustlé a podélně rýhované. Semena mají asi 1,5cm dlouhé křídlo.
Habitem se borovice rumelská podobá borovice limbě, liší se ale tvarem a velikostí šišek a lysými mladými větévkami. Je také příbuzná s borovicí himalájskou (Pinus griffithii) a severoamerickou borovicí (Pinus strobus).
Dřeviny rodu pinus mají charakteristicky uspořádané jehlice, ty vyrůstají na brachyblastech, zkrácených větévkách a to po pěti u podrodu Haploxylon (kam patří i borovice rumelská) nebo po dvou až třech u podrodu Diploxylon. Výjimkou je borovice jednolistá (Pinus monophylla), která má jehlici jedinou, a abnormality s 6 -8 jehlicemi ve svazečku.

Čeleď:
Pinaceae - borovicovité

Původ:
Borovice rumelská roste přirozeně v Bulharsku (Rodopy, Rila, Pirin), v Černé Hoře, v Albánii, zpravidla v porostech se smrky, jedlemi a borovicí lesní, ve výškách od 800 do 2300m n.m. Byla objevena Grisebachem v roce 1839, její semena se dostala do polského Kórniku v roce 1858, do Erfurtu v roce 1863 a k nám v roce 1879 (Sychrov). Od těch dob se pěstuje v botanických zahradách a parcích. Její druhové vědecké jméno je odvozeno od makedonského slova „peuke“, znamenajícího smrk nebo jehličnatou dřevinu.

Použití:
Borovice rumelská je hodnotná dřevina pro zahradní architekturu.