Detail

Popis

---

Ucháč svazčitý má plodnice dosahující výšky až 20cm, klobouk mají nepravidelně zprohýbaný, nahoře vybíhající ve dva až čtyři zahrocené cípy, červenohnědý. Třeň je nepravidelně válcovitý nebo směrem dolů kuželovitě rozšířený, místy vypouklý nebo prohloubený, čistě bílý, ojíněný. Celá plodnice je dutá a křehká. Dužina je bílá, mírné chuti, bez výrazné vůně. Hnědý povrch klobouku tvoří plodní vrstva z válcovitým vřecek a vláknitých, zprohýbaných, na koncích často kyjovitě zduřelých neplodných vláken - parafýz. Vřecka obsahují po osmi výtrusech, které jsou oválné, na povrchu bradavkaté, a bradavky jsou spojeny jemnými lištnami v siťku. Na pólech výtrusů jsou bradavky větší, takže tam tvoří skupinky výrůstků rohovitého tvaru. Tento mikroskopický znak je důležitý pro určení této houby, která se jinak tvarem podobá jiným ucháčům.
Ucháči svazčitému se nejvíce podobá ucháč obrovský (Gyromitra gigas). Liší se tvarem klobouku, nevystupují z něho zahrocené cípy, ale je jen nepravidelně zprohýbaný v zaokrouhleně vypouklé laloky. Barvu má okrově žlutou nebo světle hnědou bez červeného nebo růžového odstínu. Třeň nebývá čistě bílý, ale je spíše špinavě našedlý. Mikroskopicky se liší tím, že na pólech výtrusů nejsou celé skupinky růžkovitě protáhlých bradavek, ale na každém pólu je jen jedna.
Další podobný je ucháč horský (Gyromitra montana) lišící se hladkými výtrusy.
Ucháč svazčitý popsal v roce 1834 J.V.Krombholz z okolí Prahy, ale později vznikly pochybnosti, zda jde o nový druh, protože potom nebyla po dlouhou dobu nalezena. V roce 1893 byla znovu popsána v Severní Americe po jménem Gyromitra brunnea. Za sto let ji znovu popsal Velenovský pod jménem Gyromitra pratensis. Z pozdější doby byly zprávy o nálezech této houby v Maďarsku, Německu. Znovu tuto houbu podrobně popsali M. Svrček aj. Moravec, kteří ji nazvali Discina fastigiata. Podle dalších nálezů v Čechách v roce 1973 ji znovu studovali F. Kotlaba a Z. Pouzar, kteří zastávali názor, aby se houba nazývala Gyromitra fastigiata.

Výskyt:
Ucháč svazčitý roste v dubnu a květnu v humózních půdách listnatých lesů v teplejších oblastech, nejčastěji na vápenatých půdách, pod duby, lípami, habry, babykami, javory, jasany, osikami nebo lískami ve středních Čechách, na jižní Moravě a v Malých Karpatech na Slovensku, nejčastěji v habrových doubravách, ale také v lužních lesích.

Použití:
Houba je jedlá, musí se ale před další úpravou asi 20minut povařit a vodu slít jako u jiných ucháčů.