Detail

Popis

---

Strmělka mlženka patří mezi největší strmělky rostoucí v našich lesích. Charakterizují ji masitá, popelavě šedá vonná plodnice a málo proměnlivý tvar.

Strmělku mlženku je možné zaměnit s prudce jedovatou závojenkou olovovou (Entoloma eulividum), zvláště s jejími mladými plodnicemi. Klobouk závojenky ale není zbarven šedými odstíny, je bělavý, žlutavý nebo naokrovělý a plodnice nejsou aromatické, ale voní a chutnají moučně. Lupeny závojenky olovové jsou u třeně vykrojené jako u čirůvek, dlouho žluté a v dospělosti růžovějící, mlženka je má krátce sbíhavé, po celý život bělavé nebo lehce zažloutlé.

Příbuzná strmělka kyjonohá (Clitocybe clavipes) je menší a liší se kyjovitě nadmutým šedým třeněm.
Strmělka mlženka má klobouk 7 -15cm široký, popelavě šedý nebo šedohnědý, ojíněný. Lupeny jsou krátce sbíhavé, bělavé až zažloutlé. Třeň je 6 -10 x 1,5 -3cm velký, bělavý, našedlý, dužina je bílá, chuť nakyslá, vůně aromatická. Výtrusný prach je krémový, výtrusy bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké.

Strmělka kyjonohá má klobouk 4 -6cm široký, hnědý až šedohnědý. Lupeny jsou bělavé nebo žlutavé. Třeň je kuželovitý, hnědošedý, dlouze vláknitý, 4 -7 x 0,5 -1cm velký, dužina je bílý, chuť i vůně hořkomandlová. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké.

Čeleď:
Tricholomataceae - čirůvkovité

Výskyt:
Strmělka mlženka vyrůstá pozdě na podzim ve všech lesích, v početných skupinách, nížinách i v horách. Vyskytuje se téměř po celém světě, v kyselejší půdě bohaté na dusíkaté látky. Počet lokalit u nás stále roste a šíří se i na stanoviště, kde dříve nikdy nerostla.
Strmělka kyjonohá roste od srpna do října pouze v jehličnatých lesích.

Použití:
Strmělka mlženka byla hojně sbíraná pro kuchyňské účely, i když její aroma každý nesnášel. Názory na její poživatelnost se změnily, protože byla příčinou několika otrav. Za syrova je prokazatelně jedovatá, ale po kuchyňské úpravě způsobuje potíže jen některým lidem. Při otravě dochází k pocení, k dýchacím a zažívacím potížím.

Toxické látky nejsou známy. V jejích plodnicích se prokazatelně hromadí těžké kovy- rtuť a kadmium, což je typické pro humusové saprotrofní druhy, ke kterým patří.
Strmělka kyjonohá je jedlá, ale nedobrá.