Detail

Popis

---

Penízovka hřebílkatá se v literatuře uvádí častěji pod starším jménem špička hřebílkatá (Marasmius peromatus), česky se označovala také jako špička vlnatá.
Klobouk má 2 -6cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, pak plochý, často s nízkým a plochým hrbolem, nakonec někdy i s okrajem zdviženým vzhůru. Od okraje je vrásčitě rýhovaný, lysý, dost tenký, tuhý, masitý až suše kožovitý, ve stáří s okrajem rozmanitě zvlněným, zprohýbaným a laločnatým, u mladých plodnic bývá sklopený okraj jemně zoubkovaný. Zasucha je světle žemlově okrový, vlhké plodnice jsou masově nahnědlé až měďově červenohnědé. Lupeny jsou tenké, prořídlé, v mládí světle okrově nažloutlé, pak žlutohnědavé až rezavě masové, ve stáří poprášené bílým výtrusným prachem, někdy jsou u třeně příčně žebernatě spojované, mezi lupeny jsou četné lupénky nestejně dlouhé. Třeň je 4 -8cm dlouhý a 4 -8mm tlustý, válcovitý nebo mírně kuželovitě vzhůru ztenčený nebo často dole dost značně kyjovitě zduřelý a vždy obrostlý hustým, bílým, štětinovitě odstálým podhoubím, což se označuje jako třeň hřebílkatý, který dal houbě jméno. V horní části je třeň jen krátce drsně chlupatý, špinavě hnědý, dole od vláken podhoubí špinavě bílý nebo jemně našedlý, oblepený zbytky rozloženého listí. Některé formy této houby mají ale podhoubí v dolní částo třeně i štětinovité chloupky výše na třeni citronově nažloutlé až skoro žluté. Dužina je tuhá, na světle nahnědle žlutavá, v třeni světle sírově žlutavá. Má slabou houbovou vůni a palčivou chuť, která se někdy projeví až po chvíli, jindy se neprojeví vůbec. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, vejčité až zašpičatělé.
Dvě formy penízovka hřebínkaté se rozlišovaly také jako dva samostatné druhy. Houba s žlutavým podhobím se označovala jako Marasmius peronatus, s bílým podhoubím jako Marasmius urens, která má také řidší, volné lupeny a klobouk hladký a masitější. Marasmius peronatus má lupeny hustší a trochu sbíhavé.

Výskyt:
Penízovka hřebílkatá roste v létě a na podzim, někdy i v zimě až do prosince, často pospolitě v listnatých a smíšených lesích, hlavně bukových, ale i dubových, nebo v olšinách a habrových porostech v opadaném listí. Její bílé nebo žluté podhoubí, dobře viditelné pouhým okem, prorůstá listím a rychle je rozrušuje, obaluje i opadalé větévky, číšky bukvic, olšové šištice apod., takže když opatrně několik plodnic vyzvedneme, sebereme celý chomáč opadalého listí a větévek prorostlý podhoubím. Listy se snadno drobí a rozpadají v prstech, zatímco listí v sousedství, podhoubím nezasažené, je pevné a pružné. Tímto rozkladem surové hrabanky je houba v lese užitečná.

Použití:
Penízovka hřebílkatá není pro nepříjemnou chuť jedlá.