Detail

Popis

---

Poznat pravou pečárku polní může být někdy obtížné. Pro tento druh je charakteristický bílý klobouk i třeň, růžové až masově červené lupeny před dozráním plodnic a dužina, která je na řezu slabě do růžova.

Další pečárka, pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma) je jedovatá. Má rovněž bílé plodnice, které po poranění žloutnou. Dužina na řezu, zejména dole na třeni, se barví intenzivně chromově žlutě. Plodnice páchne fenolem, nejvíce po rozříznutí spodní části třeně.

Pečárka dvouvýtrusá (Agaricus bisporus) má hnědě šupinkatý klobouk, dužina, podobně jako u pečárky polní na řezu růžoví. Význačný mikroskopický znak jsou bazidie, které mají jen dvě stopečky. Pro výborné chuťové vlastnosti byla vyšlechtěna čistě bílá odrůda, která se pěstuje v mnoha zemích.

Pečárka polní má klobouk 4 -8cm široký, hladký, za sucha rozpukaný, třeň je 3 -7 x 1 -1,5cm velký. Barvu má bílou, ve stáří slabě nahnědlou, povrch klobouku je vrostle vláknitě šupinkatý. Lupeny jsou růžové, pak dlouho masově červené, ve stáří čokoládově hnědé až černé. Prsten je tlustý, bílý. Dužina je bělavá, lehce růžovějící, zejména na rozhraní klobouku a třeně. Chuť je nevýrazná, vůně trochu jako čerstvé dřevo. Výtrusný prach je purpurově hnědý, výtrusy také, jsou oválné, tlustostěnné, hladké.

Pečárka dvouvýtrusá má klobouk 5 -10cm široký, bělavý, šedavě hnědý, hnědě vláknitý, šupinkatý. Lupeny jsou bílé, brzy růžové, pak červenohnědé, na ostří bělavé. Třeň je 3 -5 x 1 -1,5cm velký, bělavý, často s hnědými skvrnami, prsten je bílý. Dužina je bělavá, po poranění růžovějící. Chuť je nevýrazná, vůně po čerstvém dřevu. Výtrusný prach je hnědý, výtrusy hnědé, oválné, tlustostěnné, hladké. Bazidie jsou bisporické. Cheilocystidy jsou kyjovité.

Čeleď:
Agaricaceae - pečárkovité

Výskyt:
Pečárka polní roste téměř na celém světě. Roste na pastvinách, v zahradách, na loukách i na polích ve velkém množství.

Pečárka zápašná roste také na nelesních stanovištích. Také pečárka dvouvýtrusá je na všech kontinentech velmi častým druhem. Roste na silně hnojených půdách nebo přímo na koňském hnoji, v zahradách i na okrajích polních cest.

Pěstování:
K pěstování byla vyšlechtěna čistě bílá odrůda, které se pěstuje v mnoha zemích. K pěstování se používají zemědělské odpady, hlavně fermetovaný koňský hnůj, drůbeží trus nebo prasečí kejda a sláma. Roční sklizeň v moderních pěstírnách se pohybuje kolem 100kg z 1 metru čtverečního plochy při policovém či bednovém způsobu pěstování.

Použití:
Pečárka polní je velmi chutná houba.