Detail

Popis

---

Muchomůrka zelená má klobouk široký 60 -160mm, zpočátku polokulovitý, později rozprosřelý, tence a měkce masitý, olivově zelený až zelenohnědý. Barva klobouku je velmi proměnlivá a jako znak nespolehlivá. Může být také hlínožlutá a někdy se mění do šedozelené až pleťové.
Vrcholová část plachetky je pomíjivá a její zbytky zůstanou na klobouku jen výjimečně, pokud zůstanou, tak ve větších kusech. Povrch a okraj klobouku jsou hladké a za sucha lesklé. Lupeny jsou vysoké 8 -12mm, husté, bílé, volné. Třeň je dlouhý 60 -100mm a tlustý 8 -20mm. Je pevný, tuhý, zpočátku dutý, bílý s ozdobou, někdy výraznou, většinou ale nezřetelnou kresbou zelených šupin. Prsten je visutý, bílý, většinou dobře vyvinutý (někdy může být i neznatelný), někdy také rýhovaný. Na bázi je třeň hlízovitě ztlustělý, uložený ve volné, kožovité, bílé nebo nazelenalé pochvě.
Pochva vznikla z celkové plachetky, která v mládí zahalovala celou plodnici podobající se vajíčku. Může odstávat, ale také bývá přitisklá ke třeni, je velmi jemná. Při neopatrném vyjmutí ze země může zůstat v půdě.
Dužina je bílá, pod pokožkou klobouku zelenavě žlutavá až hnědavá, bez výrazné vůně a chuti, v dospělosti odporně páchne. Nereaguje na silné alkálie.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, hladké, bezbarvé, s tukovou kapkou. Výtrusný prach je bílý.
Muchomůrka zelená a její dvě bílé příbuzné, muchomůrka bílá a muchomůrka jízlivá, patří k naším nejnebezpečnějším jedovatým houbám. Jimi způsobené otravy se někdy projeví až po šesti, dvanácti i více hodinách.
Muchomůrka zelená se podobá jedlým holubinkám se zeleným kloboukem, holubinky ale nikdy nemají pochvu, ani prsten a bílé lupeny.
Častější a nebezpečnější je záměna bílých druhů muchomůrek nebo odbarvené formy muchomůrky zelené za některé druhy pečárek nebo bedel. Pečárky nikdy nemají na bázi pochvu a lupeny mají i v mládí narůžovělé a později čokoládově hnědé až černé, kdežto jedovaté muchomůrky mají lupeny vždy, tedy i v dospělosti, bílé.

Výskyt:
Muchomůrka zelená roste pod duby, lipami a kaštany i pod jinými listnytými stromy, i mimo les, vzácně i jehličnatých lesích s ojedinělými listnáči. Vyrůstá někdy hojně hlavně v létě v červenci až září a za teplého počasí i později, do října. Pigment kloubouku je nestálý a často vybledá. Takové jedince nazval F. Smotlacha za muchomůrku zbělenou.