Detail

Popis

---

Muchomůrka jarní roste pouze vzácně ve Středomoří. Má klobouk široký 3 -8cm, v mládí polokulovitý, později ploše rozprostřený, hladký a lysý, trochu lepkavý, čistě bílý, nanejvýše uprostřed se slabým okrovým nádechem, s tenkým a hladkým okrajem. Lupeny jsou dost husté, promíšené četnými krátkými lupénky, bílé u třeně volné. Třeň je 4 -10cm vysoký a 0,5 - 1,5cm tlustý, válcovitý, jen dole trochu kyjovitě rozšířený, křehký, v mládí plný, později uvnitř vyplněný jen řídkým pletivem a nakonec zcela dutý, bílý, v horní části na povrchu ojíněný a šupinkatý. Z tenkého, blanitého, bílého závoje, který v mládí zakrýval lupeny, zůstává na třeni celistvý převislý prsten, který se ale později trhá a rozpadává. Dolní část třeně je ponořena do bílé, volné, blanité pochvy. Dužina je tenká, bez výraznější vůně, pouze staré plodnice začínající odumírat dostávají nepříjemný pach. V klobouku je dužina měkce masitá, v třeni vláknitá, výtrusný prach je čistě bílý, výtrusy bezbarvé, kulovitě oválné až vejčité.
Muchomůrce jarní se velmi podobá muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), která se liší kloboukem v mládí kuželovitě zvoncovitým, většinou se zbytkem plachetky na povrchu, jeho tenký okraj je téměř vždy jemně zkadeřený, vrcholek klobouku bývá narůžovělý. Třeň je od prstene dolů na povrchu jemně vláknitě vlnatý. Dužina má i u čerstvých plodnic poněkud nepříjemný pach. Výtrusy jsou pravidelně kulovité.

Výskyt:
Muchomůrka jarní roste v listnatých lesích především na vápenatých podkladech od jara do podzimu ve Středomoří, kde je poměrně vzácná. U nás není zatím zaznamenaný žádný spolehlivý nález této houby.
Muchomůrka jízlivá roste ve vlhkých jehličnatých, ale i v listnatých lesích, na silikátových, nevápenatých podkladech.

Použití:
Muchomůrka jarní je smrtelně jedovatá, stejně nebezpečná jako muchomůrka zelená. Také muchomůrka jízlivá je smrtelně jedovatá.